Po stopách hrdinů – reportáž z třetího týdne Jakubovy cesty: Nízkými Tatrami v sandálech a bez mobilu
Jakub Engelmajer doháněl na svém 750km pochodu v posledních dnech ztrátu způsobenou zdravotními problémy. Návrat na trasu avizoval 13. června a pak se po něm slehla zem. Odešel mu totiž mobil, takže Nízké Tatry přešel „naslepo a nahlucho“ a opět se ohlásil až o čtyři dny později. Teď konečně víme, co za tu dobu prožil…
Konečně se Jakub zase ohlásil…
Stále žiju a jdu! Začal jsem dle plánu opět šlapat ve čtvrtek, ale selhala mi technika – ve středu odpoledne mi zamrzl a odporoučel se můj mobilní telefon... Náhle jsem tedy byl offline! Bez možnosti zavolat manželce, ale i Horské službě, kdyby se něco pokazilo, bez GPS, bez map, bez poznámek k trase, bez telefonních čísel, bez foťáku, bez předpovědi počasí, bez internetu, a tudíž postování na Facebooku Po stopách hrdinů... Těžký je život hikera offline.
Už jsem ale nechtěl žádné další odklady, takže jsem se rozhodl ve čtvrtek přesto vrátit na trail a řešit vše doslova za pochodu. Naštěstí jsem si vzpomněl na dvě čísla, párkrát jsem si vypůjčil od lidí na trailu mobil a dnes odpoledne si vyzvedl nový v Donovalech. Bylo štěstí, že jsem zrovna přecházel Nízké Tatry, které jsou turisty oblíbené – stát se mi to jinde, taky bych nemusel dva dny nikoho potkat.
První den, ve čtvrtek, jsem na Kráľovaej hoľe chytnul výživné počasí – masivní horizontální déšť, vítr na hřebeni cca 7-8 dle Beaufortovy stupnice, mlha s viditelností 10 m... To bylo fakt na hraně, první úsek jsem si tedy zkrátil a zakotvil v útulně Andrejcova, kde jsem sušil a sušil.
V pátek naštěstí už nepršelo a mraky jen hrozily. Abych dohnal ztrátu, vyrazil jsem v sedm ráno směr sedlo Čertovice, tedy 26 km a +-3300 výškových metrů.
V sobotu a neděli bylo ovšem nádherně vrcholové počasí – v sobotu tedy od půl sedmé ráno nejdříve na nejvyšší bod Cesty SNP a Nízkých Tater Dumbier (2046) a pak Chopok (2024) s přespáním v útulně Durkova. Trasu 25 km s drtivým převýšením téměř 4100 v. m. nahoru/dolů dle značení na jedenáct a půl hodiny jsem dal i se dvěma pauzama na občerstvení pod 10 hodin. Šlapalo mi to výborně a nesmírně jsem si užíval výhledy. Jen mě štvalo, že nemůžu fotit.
A dnes z Durkovej do Donoval, také výživných 27 km a +-3550 v. m., to celé na slunci okořeněné nedostatkem vody... Moje chyba, no nic. Bohužel ovšem opět bez fotek . Přiložené foto Dumbieru a dnešního Chabence jsou z Wiki Commons. Vrcholové fotky mi však pořídil jeden kolemjdoucí a jak slíbil, tak učinil – záhy mi je poslal (DĚKUJI!).
Jo, a to vše nyní v sandálech – instrukce od doktora kvůli mému zanícenému palci.
Nízké Tatry mám tedy za sebou a čeká mě Velká Fatra...
PS: Když jsem se přes komplikace posledních dnů nezastavil já, byl bych moc rád, abyste se nezastavovali ani vy, zejména v posílání příspěvků na veřejnou sbírku 2801427994 / 2010, která znamená velkou naději na překonání problémů z následků služebního úrazu policistce Ivetě a vojákovi Patrikovi.
