Politici se handrkují o obnovení vojny tak, že pravý smysl a možný způsob zcela zazdili.
Čunek přišel s nápadem na obnovení základní vojenské služby. Na to média i jiní politici letí jako vosa na med. Přirozeně tuto myšlenku negují, včetně prezidenta Zemana. Není to tak dlouho, co zrovna on říkal opak, ale nevadí. Nebo vadí? Protože pod tím vším zanikají argumenty a možnost dobrat se výsledku…
Tady na Ozbrojeneslozky.cz jsme téma obnovení základní vojenské služby pojednali v létě 2014 (zde) a zjevně jsme předběhli dobu o dva a půl roku. Prostě jsme popsali bezpečnostní faktory, sociální faktory, možnosti armády a jiných resortů… nu a na tomto všem se dosud mnoho nezměnilo. Ostatně obdobné argumenty „pro a proti“, „kdyby a ale“, uvádějí ti, kdo se tématu věnují nyní.
Problém je, že se především „zviditelňují“, protože jejich pozicování do toho či onoho mezního názoru svědčí buď o tom, že jsou extrémně zaslepení a hloupí, nebo že jako správní populisté doufají, že věcným vyváženým názorem by média a voliče nezaujali. To je docela škoda, když je řeč o otázkách národní bezpečnosti a výchovy mladých lidí.
I prezident Zeman má své dny
Ilustrací tohoto zhoubného přístupu budiž sám prezident. A to hned za dvou důvodů. Časopis Týden jej cituje (zdroj) takto: „Jako premiér, který zavedl takzvanou profesionální armádu. Mladí muži dnes s láskou vzpomínají na odsloužená léta, protože lidská paměť si ponechává to dobré a zapomíná to zlé. Tehdy byli ale zejména v prvním ročníku vystavení šikaně a byla to mnohdy ztráta času."
Ehm? 1) Autorce tohoto článku v té době – zrušení ZVS – bylo 21 let, takže někteří její kamarádi ještě absolvovali. A byli z toho „tak traumatizovaní“, že žádali o přijetí do profesionální armády (a někteří se snaží ještě dosud). Sic!
2) Autorka článku díky svému věku netrpí ještě sklerózou, a tak ví, že vojna byla v té době dávno jednoletá, o jakém prvním ročníku to tedy Zeman mluví?
3) A pokud tedy neřádí skleróza na mé straně, ze všeho nejvíce mě překvapuje Zemanův názorový obrat. Byla jsem osobně v prosinci 2012 u návštěvy Zemana ve Vídni a vyslechla jeho hovor s bývalým rakouským kancléřem, mimo jiné o tom, že zrušení ZVS byla chyba a rád by povinnou vojnu v ČR obnovil.
Cikány do kontejnerů, odpírače do basy
Zatímco prezident zapomíná, Jiří Čunek naopak duchem zůstává ve své nejslavnější éře. Sice dodnes těží popularitu ze svého revolučního kroku, kdy jako starosta vystěhoval romské neplatiče do stavebních buněk, ale navrhnout obnovení povinné vojny a rovnou doplnit, že kdo by odmítl, šel by bručet, to je hlavní důvod, proč rozumné debatě zabránil hned v počátku.
Vypadá to, že stejně jako Zeman zaspal mnoho dlouhých let, kdy se z dvouleté vojny stala jednoletá, tak Čunek setrvával v nějaké hybernaci od „totáče“. Jinak by si musel všimnout institutu tzv. civilkářů, tedy mladých mužů, kteří z nějakých důvodů (vyznání, svědomí) odmítli sloužit se zbraní v ruce, a tak pomáhali třeba v nemocnicích nebo ve školách. Nikdo je nezavíral do vězení.
Sic by obnovená „vojna“ měla podobu nějakého tříměsíčního kurzu přípravy na krizové situace (což jsme tady nastínili právě už v létě roku 2014), tak je naprosto vyloučené, aby byla stoprocentně povinná. Dnešní mládež je už mentálně i fyzicky jinde. Demotivovaní „odpírači“, nahnaní do kurzu pod pohrůžkou vězení, by morálně rozložili celou skupinu.
Pokud se teď Čunkovi něco povedlo, tak vrýt tuto interpretaci případného kurzu do vědomí dnešních studentů středních škol. Dalších přinejmenším pět let potrvá, než se jim obdobná myšlenka podaří podat tak, aby je nadchla jako, řekněme, plánování školního lyžařského kurzu.
Jak tedy dál?
Je asi zbytečné jmenovat znovu všechna východiska a závěry, náš původní článek odkazovaný v úvodu veskrze platí dodnes a kdo chce, může si jej přečíst. Nebylo zpochybněno, že jistá základní příprava by mládeži prospěla, ovšem z toho by armáda mnoho neměla, protože vycvičit špičkového vojáka trvá roky. Byla by to výzva pro bezpečnostní složky i resort školství.
Na konci byla položena otázka: „Nebylo by nakonec logické, ordinovat povinně všem tu školní brannou výchovu, volitelně závěrečný tábor a volitelně, plus na základě jistých fyzických a psychologických předpokladů, nakonec ten půl rok? Nejlepší by se pak stávali vojáky z povolání, což už by i pro armádu mohlo být výhodné.“
Přesně tak a jen v tomto rámci má smysl o „vojně“ dnes hovořit. Dobrovolný výcvik civilistů už resort obrany zavedl. A je to tak správně, protože je-li povinností – ze zákona i morálně a zcela přirozeně a logicky – každého občana podrobit se tzv. branné povinnosti v případě ohrožení státu (válečného stavu), pak je jeho výsostným právem být na to připraven.
Bylo by tedy v pořádku toto dotáhnout do stádia, kdy ona příprava bude dostupná občanovi od dětství (ano, také dítě má občanská práva, sic ještě ne všechny povinnosti), tedy budou vytvářeny podmínky a pobídky k takové přípravě v době, kdy náš mladý občan nemá školní, pracovní a rodinné závazky – totiž o prázdninách.
Ty nejdelší má člověk po ukončení středoškolské docházky, potažmo mezi semestry během vysokoškolského studia. Může a nemusí je smysluplně vyplnit, úkolem státu je motivovat jej a umožnit mu naučit se během nich poskytovat první pomoc, pracovat v týmu, osamostatnit se od rodičů, překonávat překážky a zábrany (na bojové dráze i mentální), orientovat se v mapě, rozdělávat oheň a také střílet a házet granátem…
Naopak, úplně poslední, co by měl stát dělat, je někoho nutit, aby si bez valných dopadů na obranyschopnost státu hrál pár měsíců na vojáka, přičemž by to stálo spoustu peněz a vedlo ke znechucení celé generace. Ale to vůbec neznamená, že všichni politici, kteří proti Čunkovu návrhu nyní protestují, mají pravdu.
Pokud nejsou schopni předložit problematiku věcně a vyváženě, pak naší bezpečnosti škodí úplně stejně jako iniciátor, když snědé neplatiče nájemného, kteří se už nevešli do unimo buněk za městem, přestěhoval ještě do vedlejších vesnic. I malé dítě ví, že problém nezmizí tím, že jej přehrajete na někoho jiného.
Katastrofální podfinancování (o 50 % oproti doporučení NATO) naší vnější bezpečnosti tak nejde řešit tím, že přes léto naženeme do vojska mládež. Ale ani nelze přecházet stále zhoršující se bezpečnostní situaci spoléháním se na nepočetnou profesionální armádu, kterou generál Řehka nedávno označil za expediční sbor. Občané se mají připravovat a je třeba racionálně diskutovat o tom, jak jim to umožnit.
