POSTAPO – díl 3: Krátkodobé a dlouhodobé násilí
Nuže, po dvoutýdenní pauze se vracím od proti-teroristické vsuvky k původnímu seriálu post-apokalyptických situací. Jak jsme si ale řekli v úvodu, postupujeme od těch mírnějších, ne nutně zasahujících fatálně celé lidstvo. Tématem krátkodobé násilí myslím občanské nepokoje, revoluce, bouře… A dlouhodobé násilí je válka. Tam, kde žijete.
Předchozí díl řešil náhlé lokálně ohraničené katastrofy – od exploze plynu ve vašem domě po nějaké ty povodně, které smetou celou vaši vísku. První minuty, možná hodiny, je to hrůza, ale když přežijete, posléze se o vás postará fungující záchranný systém. Takové občanské nepokoje, neřku-li válka, to už je na dny, týdny, měsíce, možná roky…
A mimo jiné znamenají, že váš region nebo rovnou celý stát se nachází v rozkladu, takže vás nikdo nezachraňuje. Zažít je přitom můžete s docela velkou pravděpodobností jednak při dovolené v nějaké té méně stabilní destinaci, nedávno během návštěvy příbuzných na východě Ukrajiny, a jak se tak koukám na vývoj EU, tak do pár let i v „pohodlí“ domova.
Na první pohled je rozdíl oproti nějakému přírodnímu živlu v tom, že se nesnažíte utéct, ale naopak zamknout a zabednit doma, než se to přežene. Kdo by taky vbíhal do cesty rozvášněnému a nepřátelsky naladěnému davu, doprostřed přestřelky nebo spršky bomb? Pravdou ale je, že doma v bezpečí nejste, protože dříve či později dav zaklepe na dveře a dělostřelecký granát prosviští vaším oknem. A hlavně vám dojdou zásoby.
Zabarikádováni doma
Přesto, co udělat v první fázi, kdy se opravdu vyplatí nevystrkovat hlavu na ulici, je nasnadě… Zavřete a zatarasíte dveře a okna. Když to bude možné - promenádovat se u oken - přelepíte je lepenkou, aby v nich roztříštěné sklo zůstávalo viset. Zatemněte je. Bohužel nepředpokládám, že budete mít doma prkna, abyste je před okna natloukli – ačkoli nějaké police a dvířka od nábytku se asi najdou (pokud tedy nemáte vše z IKEA, pak je to marná námaha).
V dalším sledu můžete vyhodnotit zásoby potravin. Kdybyste se dostali ještě zavčasu do obchoďáku, kde už ale rabují ti chladnokrevnější jedinci, tak berte jen konzervy a balenou vodu. Tu si natočte i z kohoutku, co jen nádoby v domácnosti poberou. Nezapomínejte totiž, že mezi prvními bude z provozu vyřazena trafačka. Všechno v lednici se zkazí, zřejmě si nebudete schopni nic ohřát, taky čerpadlo na vodu se zastaví (beztak tu vodu brzy někdo z/na/kazí). Přestane jít topení a co je asi nejhorší – nebude čím splachovat záchod. Blé!
Takže přemýšlejte a plánujte. Ne že si první den celá rodina toaletu nezvratně zaplníte. Všichni pěkně na kýbl nebo do hrnce a kdykoli to lze, šup s tím z okna. V nádržce WC si nechte oněch deset litrů vody na důležitější věci. Současně asi zjistíte, že doma zas tolik trvanlivých a „ready-to-eat“ potravin nemáte, takže od počátku omezte konzumaci jídla a i té vody. Budete mít sice méně energie, ale taky déle vydržíte a budete méně často potřebovat vykonat potřebu.
Zásoby potravin konzumujte od těch nejrychleji se kazících a současně nejtěžších, protože v druhé fázi vás čeká přesun do bezpečnějšího a hojnějšího místa. I na něj budete muset vzít zásoby, což jsou ty trvanlivější a hlavně lehké. Znám docela dost lidí, kteří na podobné situace zodpovědně myslí – jenže zásobují se jednostranně, buď třeba jen trenčanskými párky nebo MRE, což jsou americké vojenské dávky potravin. Je třeba uznat, že větší cit pro kombinaci „jídla k uskladnění“ mají ženy, ostatně bývají to ony, kdo řídí skladbu stravy i za všedních dní tak, aby se jí vyhazovalo minimum.
Přesun za lepším
Zabarikádovaní doma, nejspíš zalezlí ve vaně (ne napuštěné, ale dobře kryje, obvykle ani v koupelně nemáte okna) budete mít trochu času rozmyslet, co a jak dál. Evakuační zavazadlo byste správně (resp. podle předchozího článku) měli mít sbaleno, teď ho můžete prověřit a rozšířit. Už původně by mělo stačit na dva až tři dny. Tedy úprk do sklepa při bombardování nebo rychlý přesun mimo město.
Konečně oceníte, že jste si sehnali klasické rádio na baterky. A ty baterky! Nebo rádio na kličku. Pokud nechcete jít na ulici a halekat na snajpra na střeše, jak to vypadá na jihozápadní výpadovce z města, tak rozhlas je jedinou šancí, jak životně důležité informace získat. Ale pozor, jak je vyhodnotíte – a to nejen pokud si omylem naladíte propagandu nepřítele.
Jestli si myslíte, že když se situace na pár dnů zklidní, odvážíte se ven a za několikanásobek běžné ceny tam seženete chleba nebo další konzervy, že je to znamení dál vytrvat, tak jste blázni. Za „poslední“ peníze si sice zásoby kupte, ale na přesun a ne prvořadě. Totiž peníze a cennosti budete potřebovat na někoho, kdo vás dostane pryč. A tomu taky nedávejte všechny, budete potřebovat ještě na úplatky pro hlídky na checkpointech. A ani těm nedávejte všechny, protože budete potřebovat finance i na přežití tam, kam utečete.
A hodně peněz, protože v dobách nedostatku je hyperinflace, takže šperky, elektronika i ty konzervy mají vyšší cenu než papírky sotva existujícího státu ve šrajtofli. A všechno, co má nějakou cenu, si dobře poschovávejte i na těch "nejblbějších" místech. Jestli se chcete s někým poradit, tak pozvěte na skleničku toho týpka na baru, co už evidentně několikrát seděl, nebo nějakého toho uprchlíka (nemáte-li v okolí syrského, postačí i jugoslávský).
Málem bych zapomněl – kam tedy budete utíkat? To záleží samozřejmě na tom, jaká situace panuje jinde. I kdyby všude v dosahu (ve státě, na kontinentě) víceméně stejně špatná, tak aspoň z města na venkov. Ideálně k příbuzným, kteří tam žijí, mají slepice, králíky, zahrádku, studnu… A také mimo strategické oblasti, o něž by se mohly strhnout boje. Varování pro Pražáky: To, že máte tetu v Brně neznamená, že za ní utíkáte na venkov.
Pod čarou…
Hodně lidí je dnes motivováno k pořízení zbrojního průkazu představou, že se jejich ulicí dříve či později povalí dav islámských bojovníků. No… Je trochu bláhové si myslet, že když odpravíte pár lidí pod svým balkonem během občanských nepokojů, tak vás většina přeživších následně nezlynčuje. Dále, pokud by šlo o regulérní válku, tak jakmile se nepřátelská strana dostane k databázi držitelů zbrojních průkazů, tak si vaše zbraně přijde důrazně vyzvednout.
Z toho plyne, že je dobré mít zbraně, které jsou účinné, ale nepodléhají registraci. Třeba kuše. Nebo nejsou registrované – tedy třeba nelegálně obstaraná pistole – k čemuž vás ale nemohu navádět, protože jde o trestný čin. Dále z toho plyne, že takové zbraně mohou sloužit jako poslední záchrana, pak (teprve) vám nikdo nic vyčítat nebude. Ale pozor – pokud je použijete k aktivnímu od/boji, pak i podle Ženevských konvencí se stáváte bojovníkem a slitování jde stranou.
A pak ještě jedna poněkud eklující se otázka, leč setkal jsem se s ní: Jak ochránit ženy před znásilněním? Na ty civilizovanější muže, které cestou můžete potkat, by mohla platit menstruace, sic by šlo o vložky polité kečupem. Ale ruku na srdce, tohle nevadí ani spoustě normálních lidí. Tak potom informace, že trpí pohlavní chorobou. Na to ovšem existují kondomy. Možná nějaké ošklivé nalíčení pohlavních otvorů (šedivé šminky)? Vážně nevím, je to prostě ošklivé téma. Až budeme v některém z dalších dílů řešit apokalypsu kvůli zombíkům nebo pádu meteoritu, bude to lepší...
