Rozhodil jsem sítě a nevzdal se, říká zakladatel vojenského muzea
Příznivci vojenské historie mohou od letošní sezóny navštívit další regionální muzeum. Roman Janas pro nás popisuje, jak se mu podařilo vybudovat Válečné muzeum obce Česká Ves, jaké v něm připravil expozice, proč se zaměřil i na novodobé válečné konflikty a jejich veterány. Zve k návštěvě muzea i nedalekých lesních hřbitovů.
Co vás inspirovalo k vybudování Válečného muzea obce Česká Ves?
Vraťme se více než 16 let zpátky, kdy jsem pracoval v místní továrně na výrobu řetězů. Několikrát jsem zaslechl starší spolupracovníky - pamětníky si vyprávět, že za války tam zemřel neznámý sovětský zajatec. Nedalo mi to a chtěl jsem se dozvědět jeho jméno. Časem jsem ho v okresním archivu v Jeseníku našel. Za další tři roky v ruském online archivu i jeho zajateckou kartu. Dlouhé roky jsem se díky ní domníval, že se jedná o Ukrajince Ivana Konareva a rozjel jsem neúspěšné pátrání na Ukrajině. Až před třemi lety jsem našel v ruském archivu další nepatrný střípek o stejném jménu, stejných rodičích z malé vesničky Ostanino v Rusku. Rozhodil jsem „sítě“ na ruských sociálních platformách a před dvěma lety našel žijící příbuzné tohoto válečného zajatce z České Vsi. To byly postupné kroky k budoucímu muzeu. Jít si za svým cílem třeba několik let a nevzdat se.
Jaká období a lokální události v muzeu dokumentuje?
První válečnou expozici jsem v obci otevřel v roce 2016 při 600. výročí obce. Jednalo se o jednu místnost ve starém muzeu a tato expozice byla věnovaná válečnému zajetí na Jesenicku. Postupem času však přibývalo jak exponátů, tak se rozšiřoval i můj okruh zájmů. V současnosti mapuji události I. světové války v České Vsi, protože v naší obci padlo na frontě nebo je dodnes nezvěstných 113 mužů. Díky kolegovi Miroslavu Trávníčkovi máme pěkně zpracované obdobní mobilizace a čs. předválečného opevnění. Díky kolegovi Petru Sikorovi zase letecké události na Jesenicku. Ovšem nejvíce se věnuji válečným zajatcům a novodobým válečným veteránům AČR ze zahraničních misí. To je má srdeční záležitost.
Jak dlouho vám trvalo muzeum vybudovat od myšlenky k otevření?
První myšlenka ohledně nového muzea mohla přijít někdy v roce 2018. Díky obrovské podpoře obce a víře našeho starosty Petra Mudry se vše podařilo realizovat v květnu letošního roku. Prakticky se tak stalo po roce, kdy budovu bývalé hasičské zbrojnice převzali do svých rukou řemeslníci, aby ji zrekonstruovali.
Čím jste se dosud zabýval a jak se vám to daří s péčí o muzeum skloubit?
Do roku 2020 jsem pracoval jako údržbář v místní továrně na výrobu řetězů. Takže vše jsem činil ve volném čase a po večerech. Po 25 letech přišel čas na změnu. Využil jsem nabídky obce Česká Ves a v září 2020 jsem jako údržbář nastoupil pod obec. Na starosti mám navíc dětská hřiště, naučné a fit stezky a také muzeum. Tato práce mě baví, zvláště u dětí vím, že to má smysl. Když je dovedete zabavit, správně nasměrovat, jednou to vrátí zase svým dětem.
Na jakou zajímavost se k vám máme přijít podívat?
Těžko bych vyzdvihl jednu věc, protože je toho mnoho a každý má jiný okruh zájmů. Ještě cca 2 roky budeme mít zapůjčený z jesenického muzea motor z Messerschmittu BF-109, který v roce 1944 havaroval ve Vápenné. Celkem máme fragmenty z 11 havarovaných strojů z období II. světové války z okolí. Za roky hledání se mi podařilo vypátrat spoustu neznámých osudů válečných zajatců. Byli zde například tři Maoři z Nového Zélandu zajatí na Krétě a v Řecku. Z novodobých misí se mi postupně daří od rodin získávat originální předměty vojáků, kteří se ze zahraničních misí už nikdy nevrátí. Máme zde uniformu Jaroslava Lieskovana a také mladičké Míši Tiché.
Spolupracujete s pamětníky a chystáte doprovodné programy, například besedy?
Spolupracuji se SOkA Jeseník, kde jsem si za tu dobu vytvořil přátele. Bez jejich pomoci bych se nikdy nedostal tam, kde jsem teď. Už ve starém muzeu jsem připravil sérii patnácti besed a přednášek s válečnou tématikou a spoustou zajímavých hostů. V novém muzeu jsme na to navázali besedou o afghánském Bagrámu s Lukášem Honzákem ze 73. tankového praporu z Přáslavic. Myslím si, že právě osvěta je velice důležitá. Zvláště v době, kdy pamětníci už téměř nežijí (I. a II. světová válka).
Jakým směrem plánujete muzeum dál rozvíjet, můžeme se těšit na nějaké novinky?
Současná rekonstrukce a vybavení muzea bylo plně hrazeno z rozpočtu obce. Ve druhé fázi chceme využít dotací na zakoupení novějších technologií jako například dotykových obrazovek, a veškeré informace, které se nevejdou na panely do muzea nebo do knihy, budou zde. Dále se upravuje prostor za muzeem, kde by mělo opět vzniknout něco pro děti s jednou venkovní expozicí, abychom je dostali od počítačů a mobilů. Nápadů je mnoho, jen je třeba je realizovat. Nejvíce bych se teď chtěl věnovat expozici novodobých válečných veteránů AČR. Jsem přesvědčen o tom, že bychom na naše vojáky měli být hrdí a nezapomenout.
Kdy vás můžeme navštívit - jakou máte otevírací dobu a kolik nás to bude stát na vstupném?
Navštívit nás můžete v obci Česká Ves, ul. Jánského 69 (naproti obchodu Hruška). Otevřeno máme 3 dny v týdnu: Úterý 8-12, čtvrtek 13-17, sobota 10-16. Mimořádně je možné se domluvit i mimo tyto dny. Vstupné je dobrovolné. Aktuální informace je možné sledovat na stránkách muzeum.cves.cz.
Dají se v muzeu zakoupit nějaké upomínkové předměty či literatura s vojenskou tématikou?
V současné době nedají, ale protože v budově muzea vznikne i menší infopoint, počítá se s magnetkami, pohlednicemi a dalšími turistickými zajímavostmi. Už teď však máme docela slušnou zásobu knih a brožur s vojenskou tématikou převážně z období II. světové války a příběhů válečných zajatců z Jesenicka. Takže kdo nespěchá, může se v muzeu začíst a častěji a častěji se vracet. Takovým nadšencům rád uvařím i kávu. Snad už letos bude k dispozici i má kniha o válečných zajatcích, kterou připravuji společně s Pavlem Macháčkem.
Jsou v okolí muzea nějaká pamětní místa, která bychom mohli navštívit?
Jako první mě napadají lesní hřbitovy v nedalekém Domašově (Borek a Rudohoří) a na Rejvízu. Na těchto třech hřbitovech odpočívá téměř 80 válečných sovětských zajatců. Celkem Jesenickem prošlo na 6000 válečných zajatců z Anglie, Skotska, Irska, Austrálie, Nového Zélandu, Francie, Polska, Sovětského svazu. Zemřelo zde více jak 130 z nich a další se vrátili s podlomeným zdravím.
Děkuji za rozhovor.
Zdroj fotografií: archiv Válečné muzeum obce Česká ves
Podpořte autora článku a kupte mu kafe zde.
