Ruská propaganda o 68. a naší pomoci nacistům? Co tak pravda, jak Rusové (a Slováci) spolu-rozpoutali druhou světovou?!
Pokud média ruské armády cpou svým lidem do hlavy, že invaze do „spřátelených“ států byly v pořádku, natož že Československo (?!) může za milióny padlých rudoarmějců tím, že dodávalo nacistům zbraně, není to jen diplomatický problém a lež. Lze snadno dovodit, že novodobí rudoarmějci by pak příliš nepochybovali o rozkazu napadnout nás zase. Takže to není otázka jen diplomacie, ale naší bezpečnosti. A pak také tristního povědomí o historických faktech…
Co tím Rusové sledují?
Oficiální armádní televize Zvezda pustila - shodou náhod a prý jen dílem pomateného pisálka? - do oběhu tvrzení, že invaze roku 68 byla pro nás blahodárná, a co hůře, že:
„Ruské krve během války bylo vinou Československa prolito neméně, než vinou Maďarska a Rumunska, jehož armády společně s Německem napadly SSSR v roce 1941. Československo celou dobu od roku 1938 dodávalo německým armádám ohromné množství zbraní, které zabíjely sovětské vojáky i civilisty v naší zemi.“
Podpoření ruské obhajoby srpnové invaze poukazem na československou vinu za padlé rudoarmějce je daleko závažnější, než komunistický výklad „zásahu proti kontrarevoluci“, který nás „uchránil před přechodem do západního tábora“.
Že dosud spousta Rusů, tehdejších záklaďáků i důstojníků a jejich rodin, věří na pohádku o srpnové bratrské pomoci, mi nikdy divné nepřišlo. Prostě se to učí, na věčné časy a nikdy jinak. Tak jako opačná skutečnost a zkušenost, že tehdejší okupanti z nám bližších a nyní demokratických států Varšavské smlouvy v tom mnohdy měli jasno už v 68., pročež mají dodnes výčitky (před patnácti lety na dovolené v Bulharsku se nám tamní hotelový číšník, jenž sem byl tenkrát vyslán, ještě dodatečně omlouval).
Co mě ale děsí, je postavení Československa na roveň nacistickým a fašistickým státům. Už proto, že po Mnichovu nám Němci mnohé vojenské vybavení a fabriky zradou Francie a Británie vzali, stali jsme se Česko-Slovenskem, pak v březnu 1939 se Slováci odtrhli zcela a zbytek naší kotliny vyhlásili Němci Protektorátem Čechy a Morava. Žádné Československo tak až do roku 1945 neexistovalo a zbraně Němcům proti Rusům nedodávalo. Samozřejmě, vyráběly se zde, ale to na dobytých územích SSSR jaksi také.
V továrnách na munici a součástky museli mnohdy pracovat nuceně nasazení, vězni koncentračních táborů, váleční zajatci. Přikládá snad současná ruská armádní propaganda vinu za padlé rudoarmějce také jim? Výrok z článku by tak klidně mohl znít: „Ruské krve během války bylo vinou Židů prolito neméně… Židé celou dobu vyráběli německým armádám ohromné množství zbraní…“ Vlastně, na výrobu byli nasazeni i političtí vězni, paradoxně zejména komunisté (včetně těch, kdo pak třeba i vítali rudoarmějce v roce 68).
Nejde však jen o to, že taková ruská propaganda je absurdní, ona prostě je nebezpečná, protože Rusům, zvláště současným ruským vojákům, hraje na city – pokud by jednou byli vysláni opět zasahovat proti Čechům, tak jednak půjde o „výpomoc“ a jednak o „zaslouženou pomstu“ padlých předků. Jinak to číst nelze, bylo to míněno přesně takto. Navíc, „pomoc“ zdaleka tak neburcuje k pokřiku „Urá!“ jako honba za odplatou. O to je to prostě horší, protože v roce 1968 ti vojáci rozhodně nebyli instruováni, že Čechoslováci jsou pomahači fašistů (pozn. Rusové označují Němce politologicky chybně za fašisty).
Pojďme Rusům oplatit holou pravdou! …sorry, dotknu se teď i Slováků.
Co se naopak v Rusku zřejmě dosud prakticky neví, a i u nás se tomu neustále někdo diví – protože já to ráda připomínám a pokaždé narazím – že právě Rusové mají lví podíl na druhé světové válce. Nezdráhám se říct, že ji spolu-rozpoutali. Jinak to prostě ani nazvat nelze. A pro úplnost – jel v tom ještě jeden stát – Slovenský štát! To se tedy už vůbec neříká (prepáčte bratia?).
V srpnu 1939 podepsali Sověti a Němci pakt Molotov-Ribentrop, aby už o dva týdny později mohlo Německo bez obav napadnout Polsko a uzmout jeho západní část, načež za další dva týdny si jeho východní půli zabralo Rusko. Dokonce i jindy ultrakorektní Wikipedie nabízí k tomuto prvotnímu bojovému střetu („Invaze do Polska 1939“) velice věcný a jednoznačný text:
„Německá operace Fall Weiss, invaze do Polska (1. září 1939 – 5. říjen 1939, od 17. září podpořena útokem Sovětského svazu) zahájila druhou světovou válku v Evropě. Nacistické Německo, Slovensko a Sovětský svaz během ní společně v jediném měsíci zlikvidovaly Polsko.“
Důvody, proč se o paktu Molotov-Ribentrop u nás před revolucí 89 vůbec nehovořilo a nepsalo (resp. snad jeden text za Perestrojky, co vím), jsou nasnadě: Dějiny píší vítězové. Těmi byli západní spojenci na straně jedné a SSSR na té druhé, my jsme spadli do jejich správy.
Pikantní je, že Československo bylo – díky své zahraniční diplomacii a zejména hrdinnému odboji – považováno za jeden z vítězných států. A Slováci? Jako by jejich klerofašistický štát nikdy neexistoval, ještě že měli to Slovenské národní povstání, na nějž dosud u střední generace koluje řada vtipů… Vypůjčím si opět stručné shrnutí z Wikipedie:
„Podle teorie právní kontinuity Československé republiky prosazované Edvardem Benešem Slovenský stát neexistoval a po skončení druhé světové války Československá republika obnovila svrchovanost na území Slovenska.“
A když už jsem zmínila ty vtipy, nejradši mám tento:
To tak jednou u příležitosti výročí SNP navštíví reportér starou babičku: Je pravda babičko, že jste osobně pomáhala partyzánům? / To víš synku že ano. / A jak babičko? / No synku, třeba jsme jim dávali jídlo. / A co na to ti partyzáni říkali babičko? / Danke schön, mutti. / Ale proboha, babičko, vždyť to byli Němci! / Já vím, synku, ale tito byli východní, z NDR!
Čo bolo, to bolo: Svobodné státy by si měly dovolit o své historii hovořit, méně by nás pak rozhodilo to, co vykládají státy dosud nesvobodné.
Problém bohužel není jen v tom, jak se tady po generace našich otců a dědů vyučovaly dějiny, ale jak se dějepis učí na základních a středních školách dodnes. Obvykle končí druhou světovou válkou, 8. květnem 1945, zbytek 20. století se shrne do poslední hodiny (pokud vůbec), přitom právě tato etapa ovlivňuje naše životy (protože geopolitickou mapu světa) ponejvíce právě nyní (a nejde jen o otázky Evropy a Ruska, ale také USA, Blízkého východu, dnešní Číny,...). Správně by se 20. století mělo učit celý jeden školní rok.
Každopádně, bylo by také na místě místo hysterických reakcí na nepřátelskou dezinterpretaci historie (jedno zda z Ruska, KLDR nebo Tramtárie) reagovat vlastní svobodnou a věcnou diskusí o dějinných událostech. Minimálně veřejnoprávní média, ale i všichni ti předsedové parlamentních stran, mohou a mají říkat, jak to bylo (pokud si ovšem znalost historie ráčili doplnit).
Stran Sovětů a druhé světové války zejména to, že sice přinesli ohromné oběti, ale mohli si za to do značné míry sami – destrukcí důstojnického sboru, paktováním s Němci, spolu-rozpoutáním války, taktikou „nas mnogo“… (takto způsobili ztráty i čs. sboru v Dukelsko-karpatské operaci). Je pochopitelné, že se pak snažili získat zpět svá území, ještě i to, že došli na Slovensko, zda nás v květnu 45 osvobozovali nebo šli dobýt, jest už k diskusi, rok 68 je pak už bez debat.
Z hlediska jejich politického vedení a smýšlení nevidím důvod být jim za cokoli vděčni. Obětí obyčejného sovětského lidu si vážím a u pomníků padlým rudoarmějcům v duchu vzdávám úctu (tak jako u všech padlých), ale to je zcela jiná úroveň cítění.
Neuráží mě, když dosud lžou o svých dějinách a očerňují nás. Tím škodí především sami sobě, my Češi (tedy ti, co si doplnili dějepis) víme, jak to bylo. (Mimochodem, před rokem muž, který na ruské sociální síti VKontaktě zmínil, že Sověti také napadli Polsko, dostal pokutu 70 000 rublů, viz zde, takové poměry v Rusku dnes panují.)
Problém v tom spatřuji zcela věcně – žádná taková propaganda není bezúčelná a náhodná. Dokonce ani když se od ní další den ruský premiér distancoval. Osobně nevěřím, že to oficiálnímu ruskému armádnímu webu "jen ujelo" (pracovala jsem v komunikačním odboru našeho ministerstva obrany a jeho webové redakci by se to stát nemohlo, tak jak může ruské, s přísnější kontrolou nesvobody slova?).
Ruská federace tím spíše vyslala signál, že své „poddané“ umí motivovat k potenciální agresi směřované do svých poválečných satelitů. Jejich novodobé "samoděržaví" je mi ukradené, jejich agresivní zahraniční politika nikoli a podobné testování našich reakcí už vůbec ne! (A nezapomeňme, že nejde jen o Zemana a vládní politiky, ale i širokou veřejnost, jejíž nemalá část zcela nepochopitelně poslední roky Putinovi fandí.)
Těžko je uzbrojit, odstrašit, můžeme však kontrovat onou pravdou (ať třeba Rusáci dostanou osypky, že můžou za válku a hlásáme to o nich, do Varů už stejně skoro nejezdí). Naše podnikatele bych do Ruska nevozila, naopak bych na místě vlády vydala důrazné varování, ať tam realizované investice považují za vysoce rizikové. A musíme - v tom je jediná momentálně dostupná jakžtakž záruka naší bezpečnosti - konečně přestat pochybovat o naší euro-atlantické vazbě...
Dovětek a předmluva dalšího článku?
…Nevzpomínám si totiž, že by Američané hlásali proti nám podobné nesmysly, ani jsem při studiu historie nenalezla zmínky o tom, že by také spolu-rozpoutali druhou světovou válku, dokonce i přes ústupek Sovětům zastavit se tenkrát v Plzni nám pak nabízeli Marshallův plán. Ostatně, bylo by fajn, aby se povědomí o naší historii, našich vlastních chybách – zde kupříkladu odmítnutí poslední šance přehodit výhybku k Západu – také všeobecně rozšířilo. V Moskvě selhali Masaryk jr., Drtina, no a Gottwald ten byl jasný. Beneš tomu nezabránil, protože v den, kdy o pomoci Američanů jednala vláda, jej zastihla další ataka choroby. V tomto směru Zeman není nepodoben našim dvěma prvním prezidentům, kteří byli kvůli selhávajícímu zdraví neschopni v klíčových dobách "zasloužit se o stát", berte to u lednových voleb v potaz… Ono prostě všechno souvisí se vším a historie se opakuje. U nás, v Rusku, prostě tak nějak stále a všude. Pro začátek pomůže ji znát a nazývat děje pravými jmény - padni, komu padni.
