Spolek VLČÍ MÁKY na akcích Pochodnického spolku: Pochod mezi hrady – Kokořín
Z široké nabídky akcí Pochodnického spolku jsme nedávno vybrali lokalitu Kokořínska. Jelikož našemu spolku bylo umožněno si v zázemí pochodu postavit informační stánek, jeli jsme na místo konání, jež bylo v kempu ATC Kokořín, již v pátek večer. Další den nás mile potěšila organizace pochodu i přízeň účastníků, o tom více v článku…
Než jsme kompletně postavili stánek, začali chodit účastníci pochodu a kupovali si různé placky nebo přívěsky se symbolem vlčího máku, čímž podpořili projekty na pomoc nejen vojákům, ale třeba i příslušníkům IZS, vězeňské služby, celní správy, zkrátka na podporu všech, kteří slouží nám všem. Na stánku jsme nechali Dášu, kdežto já s kolegou jsme vyrazili na pochod…
Jako vždy byly na výběr dvě trasy – zde 12 a 25 km. Jelikož už máme něco odpochodováno a rádi si dáme do těla, tedy v tomto případě spíše do nohou, zvolili jsme tu delší. Po obdržení kontrolní karty a potravinového přídělu (voda, energeťák, maková kapsa a sojová tyčinka) vše balíme na cestu a vyrážíme.
Hned po pár krocích stoupáme do kopce po cestě, která se postupně mění v cestičku mezi skalisky a balvany, strmě vzhůru – místy jsou schody a dokonce žebřík. Pokračujeme po hřebeni nad údolím, ve kterém se nacházel autokemp, z něhož jsme vycházeli. Později sestupujeme dolů, stezka se zařezává mezi skály a klesá, nedávno se tudy hnaly proudy vody, po nichž zde zůstalo množství naplaveného písku.
Po sestupu do údolí, nad nímž vévodí hrad Kokořín, odbočujeme dle značení doleva na naši trasu, jdeme nyní po tzv. Máchově cestě, ze které po chvíli uhýbáme východním směrem na lesní pěšinu, která nás dál vede malebným údolím lemovaným kopci a skalami různých tvarů i velikostí. Procházíme obcí Sedlec a pokračujeme do Mšena, kde na nás čeká první kontrolní bod...
Nachází se kousek od pěkně udržovaných městských lázní s křišťálovou vodou, která láka ke zchlazení. My však musíme pokračovat, procházíme údolím, které bylo kdysi něčím jako městským lesním parkem, je tu památník Mistra Jana Husa, zbytky přírodního divadla, zaniklé dětské hřiště z dob první republiky a další zajímavosti.
Naší další zastávkou jsou Kokořínské pokličky, jde o zajímavý skalní útvar, a v údolí pod ním je druhý kontrolní bod. Jelikož máme za sebou polovinou, dáváme si energetický nápoj a lahůdku v podobě fitness tyčinky s cvrččí moukou, mnohý by řekl fuj, ale tyčinka je opravdu velmi dobrá a cvrčci jsou velmi výživní, což teď potřebujeme.
Směřujeme do Vojtěchova a odtud dál po zelené, po dlouhé době mašírování narážíme na hospůdku, která má příznačné jméno - „Druhý dech“. Osvěží nás točená „Fofola“.
Jdeme dál, trasa vede po různě barevných značeních, takže se držíme fasované mapy, postupujeme Šemanovickým dolem, po chvilce jsme opět na zelené stezce, která se zařezává do obrovitého svahu skalisek a přivádí nás až na skalní hrad Nedamy. Zdejší jeskyně byla za třiceti leté války uměle rozšířena a poskytovala úkryt lidem z okolí před nájezdy Švédů.
K hradu Kokořín je to po zelené ještě kousek. Už jsme v podhradí, kde potkáváme davy turistů, pokračujeme silnicí a pak brutálním, napůl přírodním, schodištěm až nahoru k hradu, tam se hlásíme opět pořadatelům a jelikož stále nemáme dost, tak ještě vystoupáme na jeho věž. Neskýtá sice kdovíjaký rozhled do dálky, ale postačí malebné kopce a skály.
Pak už pokračujeme do cíle ve výchozím kempu. Tradičně obdržíme pamětní medaili, dekret o absolvování, a hlavně nejočekávanější odměnu - opečenou klobásu. Coby řidiči zapíjíme limonádou.
Dáváme se trochu do kupy a zaujímáme místo na stánku spolku – za ten den se tu zastavilo a zakoupilo nějaký ten máček hodně lidí a další účastníci pochodu k nám stále přicházejí, mezi nimi jsou policisté, vojáci, příslušníci vězeňské služby, s kterými si rádi popovídáme. Těší nás, že většinou už spolek znají. Je snad těší, že jim nikdy nezapomeneme poděkovat za jejich službu. Na stánku jsme tak vydrželi až do šesti hodin.
Kokořínský pochod se nám opravdu hodně líbil, jak z hlediska lokace, tak po stránce sehranosti pořadatelů. Takže nezbývá než poděkovat za další skvělý zážitek a za možnost mít zde náš stánek. Rád bych také poděkoval všem, kteří se u něj zastavili a společně s námi podpořili naše hrdiny.
Již velmi brzy nás čekají pochody „Po stopách 22. výsadkové brigády“ poblíž Prostějova a „Pochod finanční stráže RČS“ v Orlických horách, rovněž z dílny Pochodnického spolku. Těšíme se tedy na další kilometry. A pokud byste chtěli jít s námi, napište na houba01@seznam.cz.
Pro Spolek VLČÍ MÁKY napsal Vojta "Houba" Slavík
