Úvaha o podpoře tuzemského zbrojního průmyslu: Co je doma, to se počítá | OzbrojeneSlozky.cz

V uplynulých letech jsme svědky poněkud schizofrenních postojů (nejen) ministrů obrany. Nakupovat přednostně od českých firem i za vyšší cenu a nižší kvalitu, nebo vysoutěžit s dalšími státy NATO na mezinárodních trzích osvědčené zboží za výhodnou cenu?

Tatáž rozpolcenost je patrná také u občanů, když se v hospodských diskusích na jedné straně vzpomíná na zašlou slávu tuzemských zbrojařských firem a nadává na Havla, že zašlapal české zbrojovky. A současně se pochopitelně kritizují předražené a leckdy i nepotřebné (Pandury, L-159) armádní nákupy.

Foto: Pandury jsou sice rakouské - alespoň se ale montovaly u nás (zdroj: IHNED.CZ) 

Psali jsme:Porovnání tanků Leopard 2A6 a M1 Abrams, které zamíří na ukrajinské bojiště

Nalijme si čistého vína – jádrem naštvání je především korupce, která zvyšuje cenu nákupů, a také neschopnost vlád definovat v dlouhodobém horizontu úkoly armády, tudíž potřebnou výzbroj. Kdežto pochyby nad správností podpory domácí produkce vrhá až nedávná kritika spolehlivosti útočných pušek CZ805 BREN. Tu živí především ti, kdo chtějí dopřát našim vojákům to nejlepší, tj. zejména sami vojáci.

Ve skutečnosti musíme uvažovat jinak - strategicky. Armádu máme kvůli obraně. V případě stavu ohrožení státu nebo dokonce stavu válečného bude národní hospodářství podřízeno potřebám armády. Už dnes díky sankcím vůči Rusku vidíme dopady na naše podniky, tudíž i ozbrojené síly. Jelikož servisní díly pro vrtulníky AČR se dovážejí z Ruska, zůstanou stroje možná brzy na zemi.

Stíhačky si pronajímáme švédské, obrněná vozidla jsme koupili rakouská atd., jednoho by to ukolébalo k domněnce, že tedy postačí pořizovat výzbroj od zemí, které stojí na „naší straně“ nebo se tváří neutrálně. Problém je, že ani Rusko nepovažovala celá řada v průběhu let aktualizovaných Bezpečnostních strategií ČR za hrozbu. A i kdyby nakrásně třeba Švédsko nikdy nemělo stát na druhé straně barikády, tak pokud budeme ohroženi společně, jistě dá cizí stát přednost výrobě pro vlastní potřebu.

Foto: Udržet výrobu v českých zbrojovkách je neodmyslitelnou součástí obrany státu (zdroj: IDNES.CZ) 

Psali jsme:Podnikům ministerstva obrany se daří i ve stínu předražené zakázky

Udržet co nejvíce zbrojního průmyslu na našem území je garancí toho, že zde budeme mít výrobní kapacity a know-how v případě potřeby. Donutit fabriky vyrábět už je pak hračka a základními surovinami jakžtakž disponujeme. Otázka nestojí, zda může nová řada pistolí CZ z Uherského Brodu konkurovat Glockům. Zatímco Glocky si tu vyrobit neumíme, tak „ČíZy“ ano. Tím se nevylučuje, že speciálním jednotkám nyní nakoupíme Glocky, ale musíme udržet v tempu i naše výrobce.

Ovšem, že investice do vlastního vývoje jsou nemalé. Je v nich ale zahrnuta jak pojistka samostatnosti, soběstačnosti, a proto státní suverenity, tak také potenciální ekonomická návratnost. Bude-li produkt dobrý, uchytí se snad i na zahraničních trzích (těch, které nechtějí či nemohou investovat do vlastních technologií). Ať se to podaří či ne, bude se vyrábět zde, podniky dají lidem práci, odvedou daně. Tím posílí domácí ekonomiku a v důsledku tedy i rozpočet armády.

Foto: Dávalo by smysl nakoupit tuzemské MRAPy Vega (zdroj: ARMY.CZ) 

Rusko, Amerika, ale i celá řada evropských zemí, tuto poučku dávno znají a uplatňují. To jen my jsme papežštější než papež, zaklínající se cenou coby jediným kritériem výběrových řízení, sypající peníze do cizích ekonomik, závislí na druhých a v důsledku bezbranní. Není důvod se na předchozích řádcích neshodnout. Není důvod neočekávat tutéž úvahu ve volebních programech politiků. Mějte to na paměti.