Vítejte doma! Ministerstvo vnitra se připravuje na repatriaci krajanů. Půjde to i opačně?
Od počátku konfliktu na Ukrajině se hovoří o tom, že se možná zdejší potomci Čechů budou chtít vrátit do vlasti svých předků. Vláda nyní projednala nová pravidla. Jsou velkorysá, navrátilci budou žít „zadarmo" přes půl roku. Nelze však opominout Pandořinu skříňku, která se otevírá nutností prokázat svůj původ... Je to návod k vysídlení imigrantů?
Velkorysé uvítání
„Jde o nabídku pomoci krajanům všude po světě, rozhodně to není ušité na míru občanům Ukrajiny ani nejde o přímou reakci na situaci v této zemi. Bylo prostě nutné upravit politiku tak, aby reflektovala současný právní stav," uvedl ministr vnitra Milan Chovanec. Navzdory tomuto jeho vyjádření, zájem dosud projevilo právě 98 krajanů z Ukrajiny.
Foto: Američané nahnali do koncentráků japonské spoluobčany (zdroj WARHISTORYONLINE.COM)
Co je čeká? Česká republika jim pomůže se stěhováním, na půl roku je bezplatně ubytuje v kapacitách Ministerstva vnitra, každý dospělý může dostat do začátku 50 000 Kč a dítě 20 000 Kč. Takže širší rodina s babičkou, rodiči a třemi dětmi bude mít k dispozici přes dvě stě tisíc a první půlrok utrácet jen za jídlo. Ve volném čase bude navštěvovat jazykové a reintegrační kurzy. Vypomáhat s touto péčí bude vnitru Arcidiecézní charita, s níž má za tímto účelem podepsanou smlouvu.
Volyňští Češi pomohli našincům vybojovat vlast
Přejme to těmto krajanům, přestože původně opustili vlast, aby šli za lepším. Ačkoli - VLAST? Volyňští Češi odcházeli v 19. století z tehdy ještě Rakouska-Uherska do carského Ruska, aby unikli zdejším těžkým podmínkám a útlaku. Na Ukrajině leželo ladem množství půdy, jejíž spravování motivoval car levnou prodejní cenou a odpuštěním daní na dvacet let. Nad to ale garantoval národní školství a samosprávu! Po nástupu bolševiků byl nepřekvapivě s výhodami konec, mnozí naopak putovali do gulagů.
Foto: Volyňští Češi jsou možná větší patrioti než leckterý našinec (zdroj CT24.CZ)
K masové re-emigraci do Československa došlo na základě mezistátních dohod po druhé světové válce. Je třeba uznat, že volyňští Češi se v obou světových válkách zasloužili o republiku. V první válce tvořili základ České družiny, tedy stáli u zrodu našich legií. A v druhé světové válce hromadně osvobozovali Československo po boku Rudé armády, mnozí se vydali i do řad západních spojenců. Po návratu řada z nich poměrně těžce obnovovala zdecimované pohraničí, odkud jsme o pár let dříve vystěhovali německé obyvatelstvo.
Foto: Uvítání volyňských Čechů po válce bylo velkorysé (zdroj IDNES.CZ)
Další vlna navrátilců přišla logicky až počátkem 90. let. Byli mezi nimi ti, kteří po válce nedokázali opustit své domovy, zkušenostem s terorem SSSR (a za války i nacistů a banderovců) navzdory. A pak – mnozí byli zasaženi černobylskou jadernou katastrofou (1986). Pro ty, kdo by nyní mohli tvořit poslední vlnu navrátilců, už to s vítáním a pochopením bude slabší. Zkrátka nelze zamlžit, že naše krajany nedecimuje přímo válka nebo národnostní útlak, nýbrž tristní ekonomická výkonnost Ukrajiny.
Foto: Schéma emigrace a reemigrace volyňských Čechů
Národnost versus občanství
Zajímavé je, že aby krajani měli na pomoc s návratem a udělení občanství (to mít nemohli, při jejich odchodu ČSR ještě neexistovala) nárok, musí prokázat svůj český původ. To působí v dnešní době politické hyperkorektnosti jako pěst na oko, nezdá se vám?
Při sčítání lidu se mnozí hlásí k eskymácké národnosti, kdežto k romské se hlásí podezřele méně osob, než které bychom tam vizuálně zařadili. Vzali bychom zpátky do republiky někoho, kdo se v takovém sčítání prohlásil za Rakosana, jehož vlastí je planeta Rakosa v delta kvadrantu (Star Trek)? Výše jsme si řekli, že zrovna Češi z Ukrajiny jsou historicky a možná i dnes ještě většími patrioty než leckterý našinec, ale podle ministra vnitra se to přeci netýká jen jich. Vlastenecké cítění se ale netestuje.
Když se nad tím vůbec hlouběji zamyslíme... Pokud někdo odejde za prací, ale v novém působišti udržuje a propaguje národní kulturu – a v tom spočívá zachování národní identity - rozhodně si zaslouží ponechat (navrátit) původní občanství a otevřenou cestu domů. Zní to minimálně logičtěji, než udělovat občanství hostitelského státu imigrantům, kteří nerespektují jeho kulturu, což se hlavně na západ od nás hojně děje.
Totiž, staré státy EU propagují multikulturalismus, čímž prolamují podstatu národních států stvrzenou konferencí ve Versailles po první světové válce. Alespoň se nám to tak jeví optikou státu zrozeného z Rakouska-Uherska. Pro nás těžko pochopitelné multi-kulti pojetí pramení zase ze zkušenosti koloniálních mocností a jejich optikou se jeví normální, kdežto my vypadáme jako nacionalisti. Ve skutečnosti i státy jako Francie a Británie prolínají národ a občanství, protože jako své souputníky chápou ty, které kdysi začlenili do svých impérií. Je to trochu podobné našemu vztahu ke Slovákům, mimochodem.
Pandořina skříňka
No jo, přes všechen ten zmatek v tom nějaká logika je. Ale pokud to takto funguje při repatriaci, může to fungovat i opačně? Při vysídlení! To je totiž žhavé téma v souvislosti s bojovníky Islámského státu rekrutovanými z řad občanů mnoha našich evropských sousedů. Ti se přirozeně bojí, aby zradikalizovaní, boji zocelení a po krvi nevěřících žíznící, avšak německými, francouzskými a britskými pasy vybavení, muslimští občané EU nezatoužili po návratu do „vlasti".
Foto: Poznáte na snímku rodilého Brita? (zdroj DAILYMAIL.CO.UK)
Samozřejmě se řeší, jak odejmout někomu občanství na základě páchání zločinů na cizím území (kde řezání hlav momentální vítěz a jeho establishment za zločin nepovažují a rozhodně nelze čekat spolupráci), nikoli jak odejmout občanství, protože je radikální muslim. V zájmu bezpečnosti nás všech doufejme, že to dotčené vlády vymyslí, jedno na základě jaké naprosto politicky korektní definice.
Kdyby se ale něco semlelo přímo v Evropě... no na nějakém základě musíte vybrané potenciální nepřátele odsunout do internačních táborů nebo rovnou do zemí jejich předků. Takže princip navracení etnických Čechů z ciziny do vlasti, který pracuje s doložením původu, je vlastně ilustrací toho, že přes veškeré proklamace o tom, jak není korektní (protože nebezpečné - zneužitelné) určovat u osob národnost (etnicitu), toto praktikujeme. A historie se samozřejmě bude opakovat, tento rys – kdo je kdo – je ve skutečnosti i dnes platný.
PS: Proč tedy nemůžeme změřit, jaký je podíl Romů na osazenstvu věznic nebo v lavicích pomocných škol?
