Historie a vývoj Aktivní zálohy (6): Počáteční personální problémy (v letech 2005 – 2006)
Po vzniku krajských rot AZ u jednotlivých KVV nebyla zprvu koncepce výcviku těchto jednotek zcela ujasněna. Samotný vznik AZ byl spíše odrazem žádostí a nadšení samotných dobrovolníků a AČR sama se s jejich existencí tehdy často potýkala. Někteří představitelé armády bohužel tehdy ještě (někteří bohužel dodnes...) nepochopili smysl a charakter služby AZ a přínos těchto jednotek pro AČR.
Foto: Stávající domovenka Aktivní záloha
Nepodařilo se například často u obsazení velitelských funkcí splnit původní požadavky – tj. aby do funkcí velitelů rot a jejich zástupců byli zařazováni záložní důstojníci, kteří byli dříve VZP (vojáci z povolání), aby do funkcí velitelů čet byly zařazováni záložní důstojníci se ZVS, s patřičnou kvalifikací a zkušenostmi.
Původní požadavky na odbornou přípravu velitelů a specialistů tehdy byly: Velitelé rot (VR) a čet (VČ) – absolvování vojenské školy, školy důstojníků v záloze nebo kurzu vojáků v záloze. Ti vojáci v AZ na těchto velitelských funkcích, kteří uvedené neabsolvovali, měli absolvovat 21denní velitelský kurz pro VR a 14denní velitelský kurz pro VČ ve Vojenské akademii Vyškov. Velitelé družstev (Vdr) – absolvování poddůstojnické školy. U těch vojáků v AZ na těchto funkcích, kteří PŠ neabsolvovali, bylo předpokládáno, že absolvují 5denní velitelský kurz pro Vdr ve VA Vyškov.
Foto: Z výcviku skupiny Commando Z v rámci sk. Commando VVP Dědice při přípravě 12. kontingentu VP do zahraniční mise v Iráku, srpen 2006
Specialisté včetně řidičů – pokud nebyli již dříve vycvičeni na požadované vojenské odbornosti, rovněž se pro ně předpokládal 5denní kurz ve VA Vyškov. Stálý problém byl především s řidiči, kdy nebylo umožňováno přecvičení a kromě vojenského řidičského průkazu na daný druh vozidla bylo potřeba prokázat i výkon funkce řidiče v době ZVS a držení ŘP na danou skupinu vozidel.
Pro nedostatečný počet hlásících se dobrovolníků z těchto určených segmentů bylo nutné často improvizovat a do funkcí VR mnohdy zařazovat i ty, kteří ne zcela splňovali tato požadovaná kritéria a podařilo se je splnit často až postupem času – buď získáním vhodného kandidáta, splňujícího tato kritéria, nebo zvýšením potřebných kompetencí určeného velitele, který zpočátku těchto kritérií nedosahoval. Jednalo se např. o velitele s VŠ vzděláním, důstojníka či absolventa (aspiranta) v záloze, bez zkušenosti služby vojáka z povolání (VZP).
Postupem času se částečně podařilo tyto rozdíly dohnat odbornými kurzy a především nadšením a snahou samotných dobrovolníků. V mnoha jiných případech však jsou vysokoškolsky vzdělaní specialisté často dosud pomíjeni při obsazování odborných funkcí. Zmiňované kurzy pro velitele a specialisty (řidiči ad.) probíhaly ve Vyškově v rámci Ředitelství výcviku a doktrín. Zpočátku jejich náplň nebyla nijak pevně a efektivně stanovena a silně se improvizovalo.
Foto: Z výcviku královéhradecké pěší rota ve VVP Libavá, 2005
Často tak samotná jednotlivá cvičení jednotek AZ byla odrazem především zkušeností a praxe velitelského sboru (v negativním smyslu zase i jeho nezkušenosti). Na vlastní výcvik se více zaměříme v dalším díle seriálu.
Poznámka autora: Když jsem byl vyzván ke zpracování historie a vývoje Aktivní zálohy, v níž sloužím 11 let, tak jsem vše začal zpracovávat podle toho, jak jsem to zažil, co jsem si zapamatoval, a co jsem se případně dozvěděl od některých dalších kolegů z centra dění. Tento materiál si v žádném případě tedy neosobuje právo být zcela objektivním a úplným zpracováním tématu, i když se k tomu snaží přibližovat. Děkuji za pochopení. Autor.
Hlavní použité prameny:
- Archiv autora
- Archiv mjr. Ing. Líbezného Arnošta
- Archiv kpt. Ing. Mojžíše Milana
- Archiv kpt. Mgr. Trávníčka Františka
- Ministerstvo obrany České republiky. <www.army.cz>.
- VLČEK, Bohuslav. Aktivní záloha ozbrojených sil České republiky. Vojenské rozhledy. 2007, roč. 2007, č. 4, s. 67-73.
