Armádní náboráři už musí být zoufalí. Berou chronicky nemocné.
V uplynulých dnech se opět – a právem – rozhořely diskuse související s posilováním stavů naší profesionální armády. Zaprvé se opravdu zásadně změkčila zdravotní kritéria, za druhé ministr obrany projevoval nápadnou dezorientaci, co se vůbec počtu nových rekrutů týče. Obojí dohromady vypovídá o jediném: dostat do armády nováčky je ještě větší problém, než se čekalo.
Karel Kout, správce populární odborné facebookové skupiny Vše o ozbrojených silách, před pár dny upozornil, že ministr Stropnický v lednu několikrát změnil informace o tom, kolik vojáků se loni podařilo získat (1214, pak 1300) a jaký je náborový cíl pro rok letošní (1725, pak 2000). Malé rýpnutí - trochu to připomíná proměnlivost informací o příjmech ministra financí Babiše, asi nějaká nová taktika ANO, jak totálně zmást protivníka…
Nicméně, Ministerstvo obrany dodatečně vysvětlilo, že šlo o dvě různé „veličiny“ - náborové cíle a čistý přírůstek stavů, který počítá i s vojáky, kteří v daném roce službu ukončí. Loni byl náborový cíl 2000 vojáků, ale čistý přírůstek činil jen 1300. Nevíme, zda se podařilo náborový cíl splnit a domníváme se, že spíše nikoli, avšak pokud by byla odpověď kladná, pak by to znamenalo, že 700 vojáků ozbrojené síly opustilo.
To je na dvacetitisícovou armádu docela dost, a ještě více zarážející je, že od léta loňského roku je přetřásána kauza neprodlužování závazků zkušeným vojákům, kteří by rádi sloužili dál. Ti dnes mají mimochodem na facebooku svépomocnou skupinu, která čítá desítky osob, takže o pár výjimečných případů, jak se snažilo ministerstvo problém zakrýt, rozhodně nejde.
Dále dodejme, že se takto resort zbavuje vojáků zdravých, což rozhodně nelze říci o nováčcích, kterým nyní otevřel brány kasáren. Opět je to téma, kterým se zde zabýváme nejméně dva roky. Výsledný dojem byl dosud vždy takový, že existují „vady“, které na výkonost vojáka prakticky nemají vliv, potom ale vady, u nichž přimhouřit oko nelze. Jenže lze. Sice takové vady budou vadit bezpečnosti naší země, ale vedení a velení resortu se už konečně potřebuje statistikami pochlubit.
Takže šanci stát se vojákem z povolání mají i osoby trpící chronickou nemocí, sic ve stabilizovaném stavu – vysoký tlak, cukrovka, astma, senná rýma, dokonce silná krátkozrakost až do deseti dioptrií. No, tak si udělejme takovou menší simulaci, jak bude vypadat výjezd stabilizovaného chronicky nemocného do výcvikového prostoru:
Před cvičením na kvetoucí louce si vezme dvě pilulky Zodacu, takže nebude každých patnáct vteřin kýchat, ale zase bude ospalý (antihistaminika 3. generace, která neuspávají, zase moc nefungují proti té rýmě). Při každém běhu bude inhalovat Ventholin, aby mu roztáhl astmatem zúžené průdušky, ovšem může to denně udělat jen šestkrát, potom lék přestane účinkovat. Jistu výhodou je, že pokud je astmatik a alergik zároveň (což bývá), pomohou mu léky na astma zvýšit krevní tlak a překonat únavu z léků na alergii. Tlak si pak může srazit beta blokátory, které jej zase zpomalí.
A diabetik? Pokud bude baštit fasovanou stravu v její současné podobě, bude permanentně ohrožen hyperglykémií, pokud bude vystaven větší námaze a nepravidelnému stravování (to se v armádě stává), pak zase hypoglykémií. Jako krátkozraký bude poněkud omezen v používání puškohledů, i z jiných důvodů bude mít obroučky permanentně obtisknuté v tváři.
A nedej bože, když se mu rozbijí brýle, pak od tří dioptrií dál nepozná na pět metrů svého velitele, když ztratí inhalátor nebo tabletky, bude pro něj muset letět záchranný vrtulník. Stabilizovaný je dnes totiž díky vysoké úrovni našeho zdravotnictví téměř každý, kdo zmíněnými civilizačními chorobami trpí, ale jen se svými léky, ve svém zaběhnutém denním režimu a za BIO zátěže na stupni 1.
Je na to armáda připravena? Těžko. Bavme se o tom, jak do ní dostat nové vojáky, jak v ní vůbec udržet ty stávající, ale nesmí jít o splnění náborových kritérií za každou cenu. To pak bude růst sháňka především po zdravotnickém personálu…
