ARMYRUN Vyškov: překážky jako na bitevním poli, včetně psychologických…
16. července proběhl další z mnoha závodu ARMY RUN s označením NATO ve vojenském prostoru Vyškov – Březina, s délkou přes 10 km a obsahující přes 40 překážek. Náš tým Spolku Vlčí Máky se skládal z osmi lidí – Vojta, Lukáš, Denisa, Marek, David, Mates, Matyáš a já. A tady jsou shrnuty naše zážitky…
Na ARMY RUN jsem měl přijet už v pátek večer, ale z organizačních důvodů se příjezd odložil na sobotní ráno. Takže vstávačka ve 4 hodiny, cestou z Prahy jsem vyzvednul u Pardubic Vojtu a pak zhruba tříhodinová cesta po okreskách do Vyškova, která naštěstí utekla rychle. Příjezd na místo kolem půl jedenácté a čekačka na ostatní členy. Rozložili jsme si židličky u auta a probírali strategii a lamentovali nad tím, čí to byl nápad. Počasí bylo spíše zatažené, na běhání ideální, na koupání už horší.
Lukáš dorazil jako druhý, a tak jsme se kolem půl dvanácté pešky přesunuli na 1 km vzdálený start vyřídit registraci a nasát atmosféru. Jelikož jsem hlava děravá, tak jsem se musel vrátit do auta pro trička a nachodit 3 km před závodem. Žůžo. Zbytek týmu dorazil kolem půl jedné. Proběhlo krátké představování, fotka s vojáky u techniky, poslední občerstvení, povinná rozcvička před startem ve 13:30 a pak se šlo na to...
První překážka v podobě příjemné koupele s podlézáním pod sítí, následovaném přeskakováním pneumatik a pak jeden z delších běhů mezi překážkami. Následovalo přelézání klád a jakoby plotu na cestě a přecházení klády a lá houpačka. Tam na většinu týmu čekaly již první penalizace v podobě angličáků. Pokud jich má člověk udělat 10, tak pohoda. 30 už je pro netrénovaného jedince velký problém.
Pak bylo pár překážek, které patřily k těm jednodušším. Slanění ze 2 metrů a vlezení do potrubí pod zemí. Ve vodě se tam válely nějaké kosti a vlasy, voda smrděla, i když mám pochyby, že to byla vůbec voda. Tma a po vylezení v tmavé místnosti štěkot psa, rychle se podplazit pod z části zabarikádovaným vchodem, vyskočit z okna a pryč. Následovala střelba ze vzduchovky, část týmu si zaangličákovala a během/rychlochůzí jsme pokračovali dále.
Po několika stech metrech jsme vyfasovali batohy s pískem a šup na přelézání betonových zdí (proběhla jedna z mnoha týmových spoluprací), podlézání ostnáče, přeskakování příkopu, prolézání skruží a podobné lahůdky. Takže když jsem mohl odhodit batoh, byl jsem za to rád. Ono přelézt zeď a po dopadu být strhnut batohem na krovky není nic příjemného. Pak jsme se dozvěděli, že jsme to mohli přelézat bez něho.
Ke konci těchto útrap se bohužel náš tým rozdělil na dvě části. Lukáš, Marek, Mates a Matyáš se trhli a já s Vojtou, Davidem a Denisou jsme zůstali pozadu. Následovalo překonání vodního toku ve třech fázích, a to pomocí rychlolanovky, zpátky přes můstek a zase na druhou stranu přes ocelové lano.
Běh, přeručkování, přelézání, probíhání kolem rozházených končetin s masem, podlézání Tatrovky, týmová výpomoc na vylezení do prvního patra, zase lezení do tmavé místnosti s postelí, kde brečelo malé dítě, koupel ve dvou tůních a doběhnutí do bahnité části. Té jsme si užili kolem 2 km a spíše jsme tam šli, než běželi.
Největší sranda tam byla v podobě plazení pod ostnáčem. Bahno stahovalo a zpomalovala člověka a každý pohyb byl neuvěřitelně vyčerpávající. Po skončení bahnité etapy jsme se vyškrábali do kopce, kde bylo přelézání sítí, šplh po laně, které bylo tak zasviněné bahnem, že to skoro nešlo, takže jsme angličákovali. Přelézání pneumatik uspořádaných do sítě. Člověk by řekl, že to nebude nic náročného, ale opak je pravdou. Únava a pohyb sítě dost člověka potrápí a vyčerpá.
Poté snězení červíků. Nebýt toho, že již byly probrané, tak mi tam vadil písek. Nemohl jsem si pořádně vychutnat jeho, řekl bych, oříškovou chuť. Zatracený písek. Dále další přecházení lávky ze síťoviny, která byla tak uvolněná, že se v podstatě šlo po zemi. Opět skruže jako tunely a překonání močálu. Lepší než ho projít, bylo ho přeplavat. A pak už jen přelezení pyramidy, přeskakování po kůlech, plazení skrz dřevěnou šachtu a další týmová práce v podobě shybů. A konečně cíl a zasloužená odměna v podobě medaile.
V cíli došlo ke shledání se zbytkem týmu, další focení s vojáky a pak očista. Někdo využil služeb hasičů, někdo v přilehlém mini rybníčku a zbytek očisty ve sprchách. Rozloučení se spoluběžci, kteří se večer vraceli domů a já s Vojtou jsme zašli do bufetu na jídlo. Začalo slabě pršet a to nás čekalo ještě postavení stanu a přespání do neděle. V noci se všechny pohmožděniny rozležely a byl jsem rád, že jsem se aspoň nějak otočil na bok. Odřené nohy byl už jen detail. Ráno snídaně, sbalení stanu a hurá na cestu domů. Mimochodem děkujeme firmě Husky, která MÁKŮM stan poskytla.
Běh nás utvrdil v tom, že fyzičku to chce aspoň trošku zlepšit. Ale jedno vím jistě, příště běžím znovu a řekl bych, že zbytek týmů také. Kdybyste se k nám chtěl někdo přidat, napište na podpora@spolekvlcimaky.cz ;-)
POZOR - ARMY RUN PRÁVĚ HLEDÁ DOBROVOLNÍKY do pořadatelské služby!
