Atakovali strážníci prezidentského kandidáta, nebo tu půlka národa atakuje strážníky?
Možná jste dnes zaregistrovali zprávu o potyčce kandidáta Hilšera a strážníka v Novém Jičíně. Podání pána, co by také chtěl být naším prezidentem, vyznívá tak, že byl převelice slušný, kdežto strážníci jsou blbci a agresoři. Pokračuje tak neblahý trend bagatelizace a dehonestace obecní policie, respektive i veřejného pořádku…
Stručně k incidentu
(Pozn.: Níže jsme vložili iDnes článek s videem, bohužel automaticky spustí nejdřív reklamu, tak se nelekněte.) Strážníci dostali podnět zkontrolovat stánek, kde Marek Hilšer a jeho tým sbírali podpisy potřebné pro prezidentskou kandidaturu. Stánek si postavili na městské akci a někomu to přišlo divné. Pravdou je, že petiční stánek nemusí mít vyjednaný zábor veřejného prostranství (vybavuji si, jak jako pěst na oko působil stánek Zemanovců na akci Bahna, věřte, že armáda za to nemohla). Každopádně, strážníci nemohou oznámené podezření z přestupku ignorovat, naopak jej musí prověřit.
Tak přijeli na akci, začali se ptát a požádali pana Hilšera o prokázání totožnosti, ten z nich dělal blbce, kteří neznají petiční zákon, neznají jeho, neudělají si hned jasno z grafického potisku jeho stánku… Ne, že by jim to vše nutně musel vyčíst verbálně, ale jasně jim to dal najevo tím, že si je začal natáčet a cpal jim svůj mobil bezmála do obličeje, jakož i členové jeho týmu. Strážníci marně vyzývali, ať jim nemíří na obličej (je to vidět na jednom ze zveřejněných videí), když výzva jménem zákona nepomáhala, strhli mu roku dolů a jemu mobil upadl.
O čem to vypovídá?
Tak zaprvé o naprosté neúctě k práci strážníků a naprosté neznalosti jejich povinností a pravomocí. Zatímco – možná – neznalost petičního zákona se u strážníků dá pochopit (musí znát spoustu zákonů opravdu nutných pro jejich práci), tak neznalost slušného chování a uposlechnutí výzvy policisty u pana Hilšera je donebevolající, neboť v tomto případě více než jinde má pro každého občana platit, že neznalost zákona neomlouvá.
Zadruhé, myslet si, že má strážník strpět mobil tasený mu jen pár desítek centimetrů před obličej, je vyloženě projev hlouposti a arogance. Strážníkům nevadí, že jsou natáčeni (ostatně v mnoha městech fasují nebo si sami pořizují mini kamery do klopy a u potížistů typu pana Hilšera je sami rádi použijí). Ale vadí, že – navíc incident se odehrál po setmění – strážníci nemohou rozeznat, zda se jedná skutečně o mobil, nebo třeba jen jeho skořepinu, přes níž lze stříkat pepřový sprej a podobně.
Především si však ve dvojici zkuste tasit mobil před obličej – mobil a vztyčená paže zásadně brání ve výhledu, včetně toho, zda podezřelá osoba třeba druhou rukou neuchopí nějakou zbraň nebo nezkusí vytáhnout tu vaši. Nakonec je to velice nepříjemné a omezující i jako nabourání osobního prostoru. Takže je zcela na místě, aby strážník osobu vyzval k zanechání takového jednání – nikoli k zanechání natáčení, to lze přeci realizovat s mobilem drženým u vlastního trupu! A když opakované výzvy uposlechnuto není, je zcela na místě (zákonné) použít přiměřené chvaty a hmaty k jejímu vynucení.
Problém je hlubší
Zmiňovaný incident bohužel zapadá do všeobecného a mnohaletého trendu, kdy veřejnost na výzvy jménem zákona z úst obecních i státních policistů reaguje tak, jako by vůbec nebyly vyřčeny. A pak se strašně diví, piští, podává stížnosti a žaloby a samozřejmě volá na pomoc média, když je – zcela logicky a zákonně – donucena výzvu akceptovat už nikoli verbálně, ale fyzickým zákrokem.
Příčin je zřejmě mnoho. Starší generace, které zažily leckdy bezdůvodné násilí totalitní Veřejné bezpečnosti, jako by za znak demokracie nabyté po Revoluci 1989 považovaly tezi, že policie si na ně nesmí nic dovolit, že oni ji nemusí poslouchat. Jakkoli je to dnes jiná policie, profesionální včetně té obecní. Tento postoj je rodiči přenášen na mládež, která je navíc v duchu moderní doby všeobecně vedena k přesvědčení, že demokracie je vlastně anarchie s prvky socialismu, kde má každý lidská, občanská a všelijaká další bezmezná práva, ale žádné povinnosti a odpovědnost. Bohužel jsou tak nastavena i média, která pravé agresory líčí jako oběti a naopak.
Do tohoto nebezpečného koktejlu se v případě obecní policie vmísily ještě předsudky. Protože zejména řidiči, kteří vjíždějí do obcí sedmdesátkou, parkují kvůli ušetření pár kroků na zákazech zastavení, v místech pro invalidy a podobně, velice těžko snášejí, že byli nachytáni, zabotičkováni a pokutováni (přičemž nebýt obecní policie, pravděpodobnost jejich dopadení tou státní by byla ve jmenovaných případech mizivá). Jak říkal Forrest Gump: Pro hloupého každý hloupý. Však jistě znáte, jak takový přestupce přijde domů nebo do hospody a rozhlašuje, jací jsou ti strážníci hajzlové, co si to vůbec dovolili?
Jaký z toho vyvodit závěr?
Mám zrovna čerstvou zkušenost ze základní školy – děti dělají bordel, dokud jim nevezmete žákovskou knížku a při dalším vyrušení nezapíšete poznámku. Těžko tomu věřit, ale pořád to funguje, zvláště když vás rodiče ujistí, že na jejím základě zabaví potomkovi na nějakou dobu mobil nebo zamezí v přístupu k počítači. Úplně analogicky by se mělo přitvrdit na dospělé – za zjevné (a kolikrát jimi samými natočené) neuposlechnutí výzvy policisty by měly následovat pořádné pokuty, třeba sečíst, kolikrát je policista marně vyzval, a vynásobit to deseti tisíci.
Zároveň je ale nutné osvěta, přičinit by se měla právě i média. Neříkám, že se má natočit alternativa k Policii Modrava, kde jsou hrdiny městští strážníci (ale mohla by). Musí se však konečně přestat s relativizací, kdo je kdo – pokud někdo páchá přestupek, tak je ten špatný on. Naše babičky říkaly: Na hrubý pytel hrubá záplata. Tak asi tak. A pan Hilšer? Dovedete si představit dát ve volbách hlas takovému – když ne pacholkovi – tak troubovi?
