Bilance Dne veteránů: Tak co se za uplynulý rok zlepšilo? Že se vůbec ptáte…
Je to zhruba 20 měsíců, co naplno funguje Spolek VLČÍ MÁKY. Když měl za sebou o rok méně, při snaze rozpumpovat tuzemský zájem o veterány aspoň u příležitosti jejich svátku poněkud narazil a vypovídal se v tehdejším článku. A letos? No, trošičku lepší, ale původní výzvy zůstávají…
Loni jsme kritizovali tři věci – hromadné nákupy vlčích máků Ministerstvem obrany od spolku ANLET, tristní stav ministerského webu www.veterani.army.cz a (ne)konání šéfa příslušného odboru. Jedním ze společných jmenovatelů kritiky byl formalistní přístup a opomíjení širší veřejnosti.
Oslavy Dne válečných veteránů – o čem mají být?
To je otázka, s níž si pořád v ČR jen málokdo ví rady. V západním světě také probíhají pietní akce u památníků a na hřbitovech, ale nejsou tím jediným, oslavy mnohem více zasahují veřejná prostranství. Ruku na srdce – kolik spoluobčanů asi tak vyšplhá na Vítkov a hodinu tam bude poslouchat projevy papalášů? Osvěžením se letos měla stát oslava na pražském náměstí Míru, jenže její odpolední část místo happeningu opravdu pro masovou veřejnost měla opět podobu tryzny s proslovy funkcionářů…
Na místě byla armádní technika, pár resortních stánků, Spolek VLČÍ MÁKY, prodej vlasteneckých triček a obrázků s vojenskou tematikou. Bývalo by bylo hezčí, kdyby zde své stánky rozbalily další (všechny) veteránské organizace, ale prý neměly kapacity. I tak to byl zajímavý zjev, zejména pro občany, kteří zde již od rána marně hledali svatomartinské víno a odcházeli opravdu rozčarovaní. Naštěstí zde tou dobou soutěžily stovky dobře informovaných žáků místních základek.
Odpoledne už zde i dospělí návštěvníci měli máčky, dílem proto, že Praha 2 je rozdávala. Asi to zatím jinak nejde, nicméně správné to není. O zastávku tramvaje dál na I.P.Pavlova máky prodávali dva dobrovolníci (brigádníci?) Post Bellum a působili jak neviditelní. Nahoru se nepřemístili, protože už ohlásili prodej máků právě tady a na Andělu.
Víme, že prodej vlčích máků mají masově zajišťovat organizace, které o ně pečují, aby tak získaly finančních prostředky na svoji činnost = pro veterány. Co bylo opravdu sympatické, že se někteří lidé, kteří si kupovali máčky u nás, vyptali, čím pomáháme veteránům. Mnohem více se jich ale pídilo po máčcích zadarmo, levnějších, hezčích. Když to srovnáte s kytičkovou sbírkou Ligy proti rakovině, propastný rozdíl hned vidíte.
Které veteránské a mákové organizace v ČR skutečně pracují pro veterány?
Sice je akce Prahy 2 výše podrobena kritice, jenže radnice za to tak docela nemůže. Původní záměr počítal s tím, že přijmou pozvání všechny hlavní veteránské organizace, postaví si zde stánky a budou informovat veřejnost o problémech veteránů, plus prodávat máčky. Praha 2 jim k tomu aktivně a bezplatně vytvoří prostor. Co více si přát? A přesto to nevyšlo…
Tak třeba ČSoL si symbolicky na onen den svolala řádný republikový sněm, takže kapacity jít mezi běžné spoluobčany tím pádem prý už neměla. Člověk si klepe na čelo, ale co čekat od organizace, jež na terénní péči o druhoválečné veterány pobírá od ministerstva léta milióny? Prodej máčků tak tvoří v jejím rozpočtu zřejmě zanedbatelnou položku. Stánek ovšem nerozbalilo ani Sdružení válečných veteránů, jakkoli jeho předseda na pódium řečnit přišel. A z toho plyne řečnická otázka: Proč pro své členy jen řeční?
Od ANLETu, který dováží máky ve velkém, vypadlo rovněž – tak jako loni - sdělení, že nemá lidi na stánek. Ještě peprnější je, že Praha 2 od něj chtěla větší množství máčků koupit pro své občany, ANLET nabídl směšnou slevu (ostatně loni prodal Ministerstvu obrany 500 kusů po plných 25 kačkách, letos zřejmě též). Zodpovědný pracovník městské části byl z jeho přístupu hluboce šokován, radnice si nakonec nechala vyrobit vlastní verzi máčků.
Jinak ANLET se na svém webu chlubí, že již deset let zajišťuje prodej vlčích máků a že: „Výtěžek z prodeje nám pomáhá realizovat neziskové vzdělávací, sportovní a kulturní aktivity, jimiž podporujeme výchovu k vlastenectví, úctu k naší zemi a její historii a zachování paměti národa.“ No aspoň díky za tohle varování, že koupí máku od něj – oproti smyslu tradice v západních zemích – veteránům vlastně vůbec nijak nepomůžete.
Překvapením byl prodej máků ze strany Post Bellum, o kterém by nikoho nenapadlo, že dělá něco přímo pro veterány. Jenže letos zrovna ano: „V České republice mohou lidé letos poprvé pořízením tohoto červeného květu přispět na dokumentování příběhů bývalých vojáků. Veřejnou sbírku, kterou pořádá Post Bellum, můžete podpořit ve středu 11. listopadu v okolí pražských stanic metra…“
Míjení akce na Míráku a Post Bellum o 400 metrů je smutným dokladem toho, že se zde pořád nedaří tradici Dne veteránů etablovat a mezi těmi nemnoho organizacemi, které jsou k jeho realizaci předurčeny, oslavy zkoordinovat. Moment – nemělo by se o tohle postarat Ministerstvo obrany, resp. jeho odbor pro válečné veterány? Lhostejný způsob uvažování ministerstva jsme ovšem nedávno zdokumentovali v jiném článku.
Letošní dárky Ministerstva obrany veteránům?
A tím se tedy můžeme vrátit k tomu, co ministerstvo „zlepšilo“ za uplynulý rok… Relativně nedávno se konečně modernizoval web www.veterani.army.cz – a to tak, že texty prakticky zůstaly, a to včetně toho, že ve výčtu výhod novodobých veteránů nadále zůstává na prvním místě informace o výšce příplatku za účast v zahraničních misích. Ano, to je přesně to, proč nemalá část veřejnosti považuje naše vojáky za žoldáky. A ministerstvo ji v tom přes nespočetné apely nadále podporuje.
Před rokem nebyly aktuality aktuální několik měsíců. Letos to bylo „lepší“ – při kontrole ministerského veteránského webu 5.11., kdy by člověk předpokládal, že nalezne přehled všech akcí plánovaných na Den veteránů 11.11., zde poslední příspěvek pocházel z 26.10. a týkal se něčeho úplně jiného. K plánovaným oslavám Dne veteránů nic.
Za to s několika týdenním předstihem resort obrany avizoval, že „zkopíruje“ program Spolku VLČÍ MÁKY, resp. jeho rozcestník www.armyfriendly.cz – bohužel v dané zprávě nebylo o spolku ani zmínky, rovněž se jej nikdo do té doby nepokusil kontaktovat a dokonce pak ani nepřišla odpověď na e-mail vyzývající ke spolupráci. Podrobně jsme o tom psali zde. Teprve na to reagoval tiskový odbor soukromou zprávou, že přeci na takové programy není patent a máme být rádi, že to konečně dělají. Ano, to jsme.
Resort obrany svěřil program příspěvkové organizaci Vojenská lázeňská a rekreační zařízení (VOLAREZA) a lze ho najít na www.benefity-veterani.cz – něco málo už tam je (asi nemá smysl počítat slevy 5 % v lékárnách vojenských nemocnic), slevy míří buď na veterány nebo všechny zaměstnance resortu obrany (v ArmyFriendly jsou obvykle koncipované pro ně plus policisty, hasiče, další ve služebním poměru z jiných složek, vojáky v Aktivní záloze…), jen čas ukáže, jak bude VOLAREZA benefity rozšiřovat, ale zdá se, že jde trochu jiným, užším, směrem.
Dalším „dárkem“ obrany veteránům k jejich letošnímu svátku se staly rekvalifikace a přednostní zaměstnávání u resortních podniků VOP a LOM. Jaké tam mají vyhlídky, posuďte podle výroku náměstka ministra sami: „Pro strážní službu jsou váleční veteráni ideální. Mají disciplínu, výcvik, vědí, jak se v určitých situacích zachovat. Bez velkých zaškolování jsou schopni tuto službu vykonávat.“ Nu, přednost veteránů v podnicích spjatých s resortem měla být samozřejmostí vždy, jakkoli je nabízená pozice hodně velká nouzovka.
Nakonec ministerstvo upozornilo, že ÚVN spustila nový program na vyšetření celé rodiny. A to je vše, přátelé. Avíza z tiskového odboru, plánovaná tiskovka ministra – to asi budilo jistá očekávání – a ta po 11. listopadu zůstávají nenaplněna. Mnoho povyku pro nic.
Nelze jen kritizovat, zkusme být konstruktivní!
Že to letos bylo zase neslané nemastné, neznamená, že to je stav, s nímž se máme smířit. Je nejlepší moment začíst se připravovat na Den veteránů 2016. Tady je pár bodů…
- Vytvořit plánovací platformu pro organizace, které t.č. vyvíjejí aktivitu ve prospěch veteránů. Zřejmě jednoduchou webovou stránku s kalendářem. Za předpokladu, že tam všechny oprávněné organizace zadají své akce, aby je zpropagovaly, se tak také dozvědí o akcích ostatních a budou schopny spolupracovat. A veřejnost vše najde na jednom místě. Na Ministerstvo obrany se v tomto směru ovšem nelze spolehnout.
- Dostat na náměstí měst happeningy. Praha 2 snad na nultý ročník své akce naváže. Co kdyby se připojila Praha 1 (dolní Václavák) a Praha 5 (Anděl)? Brno – náměstí Svobody? Plzeň – náměstí Republiky? Vlastně každé krajské město… A také města, v nichž stále ještě sídlí vojenská posádka? Scénář je jednoduchý – na náměstí se postaví pár kusů vojenské techniky, dobrovolníci veteránských organizací s máčky a info materiály. Kde na to mají prostředky, budou promítat na velké plátno armádní dokumenty. Kde jsou na tom ještě lépe, spojí se třeba s regionálním rádiem a zajistí bohatší pódiový program. Všude je kostel, v něm může být bohoslužba (domluví kaplani AČR). Všude také mají svatomartinské hody – proč tam tedy nevyhradit pár stánků veteránským organizacím? Proč místní vinařství nedají na pulty i speciální edici lahví se symbolem máčku? Atd., atp. V zásadě se zdá, že nejslabším článkem budou samotné veteránské organizace – členové ČsOL a SVV budou muset vylézt ze svých brlohů do ulic.
- Co by mělo připravit Ministerstvo obrany? Hodně by pomohlo, ač to nebude za rok ještě vidět, ale může aspoň začít, kdyby upravilo svou grantovou politiku tak, že bude výrazně více myslet na novodobé veterány. Tím umožní veteránským organizacím vyvíjet pro ně více programů. Dosud existoval obrovský nepoměr mezi financemi určenými pro „hrstku“ druhoválečných veteránů vs. těch novodobých, resort zaspal demografický vývoj. Ač zákon o veteránech nedávno prošel novelizací, je třeba připravit další úpravu, která opět přesměruje pozornost a existující kapacity resortu od druhoválečných veteránů k novodobým. V neposlední řadě je třeba investovat prostředky do osvětového PR – zřejmě nejpalčivějším problémem je vadné uvažování civilních zaměstnavatelů o bývalých vojácích coby potenciálních zaměstnancích. Plošné a efektivní řešení jednoznačně není v silách veteránských neziskovek, jakkoli se o to některé snaží. Co může resort obrany udělat „uvnitř“ je zkvalitnění, rozšíření a zpřístupnění rekvalifikací a dalšího vzdělávání vojáků, ještě než ukončí službu. To by pro začátek (myšleno dalších 12 měsíců) úplně stačilo, ale kdyby to panu Stropnickému bylo málo, tak si může proklikat celý web www.va.gov a má rázem inspiraci do mnoha dalších let.
