Českoslovenští vojáci po boku sovětských v Afghánistánu: Podléhá to pořád utajení?
V jedné počítačové hře můžete narazit na variantu nasazení ČSLA v Afghánistánu 1986. To je fór, co? Jenže není! Věřte nebo ne, chodí mezi námi veteráni z této doby a nemyslíme tím Ukrajince či Rusy, kteří se přestěhovali do Česka. Byli tam posíláni dokonce českoslovenští vojáci základní služby. Tutlá se to dodnes!
Copak jste si nikdy nekladli otázku, zda není divné oficiální tvrzení, že zde máme jen dvě kategorie veteránů, druhoválečné a novodobé, přičemž historie těch druhých se píše od roku 1990 nasazením v operaci Pouštní štít? Jako že v rámci Varšavské smlouvy českoslovenští vojáci nikdy nikam nevyjeli, do žádných operací východního bloku nepřispěli? Že nejvýše byli nějací poradci ve Vietnamu a ani o těch se moc nemluví?
Video: Československá lidová armáda v Afghánistánu 1986 / YouTube
A teď si představte, že se dáte v městečku, kde jste na rekreaci, do řeči s někým, kdo na první pohled vypadá jako bývalý voják, takže se ho zeptáte, on přikývne, ptáte se dál a jelikož zmíníte svoji zkušenost z Afghánistánu, získáte si jeho pozornost a posloucháte tu jeho. Ta je ovšem z roku vašeho narození. Takže začnete testovat, zda nekecá, ale všechno sedí…
Říkejme mu pan X, počátkem 80. let narukoval, zařadili ho k prostějovským výsadkářům, po seskocích šel do kurzu pro odstřelovače a pak odjel na cvičení s šedesátkou dalších kluků jako on. Jenže ne do některého z výcvikových prostorů na území ČSSR, ale o pár tisíc kilometrů dál na východ. Někteří z jeho spolubojovníků se už nevrátili.
Jak to, že o tom nikdo neví? Podléhalo to utajení a za totality si nikdo nedovolil pouštět pusu na špacír, dokonce ani uvnitř rodinného kruhu. Nebyly mobily, natož internet, domů se posílaly občas dopisy, které velitel vojákům nadiktoval. Povolené ztráty i na běžných cvičeních byly v té době vysoké, běžné, státní média o nich neinformovala. Jak prosté…
Proč se tito veteráni neozvali po revoluci? Z pocitu, že by na ně nikdo nebyl zvědavý, že by je mohla společnost naopak odsoudit, že vojenská tajemství platí i v nové době. Proč se neozvaly rodiny, pozůstalí? Protože o tom, kde skutečně byli na cvičení a jak případně padli jejich chlapci, prostě nevědí.
A proč o tom mlčí Ministerstvo obrany a neodtajní pravdu? Asi dosud existují archivy a „archivy“, o nichž ani badatelé Vojenského historického ústavu nemají tušení. Kontaktovali jsme Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, který nám potvrdil, že tato expediční zkušenost československé armády může klidně ještě podléhat utajení, ovšem je možné požádat o odtajnění. Nyní tedy připravujeme podklady pro tento úřad, aby mohl konat.
Vyzýváme proto ty, kteří byli v 80. letech nasazeni v Afghánistánu, aby se nám přihlásili. Garantujeme anonymitu. V zásadě ani nepotřebujeme znát nějaké podrobnosti, pouze časové ohraničení.
