Je to tady - „kulturní revoluce“: Studenti udávají své učitele.
Opakovaně jsem se v článcích pozastavila nad tím, že hlavní bezpečnostní riziko nečíhá nutně v imigraci, Islámském státu nebo Putinovi, ale v polarizaci společnosti v reakci na tyto fenomény (umocněné dobou facebookovou). Dovolte mi vám představit přelomový případ…
Čtu léta pravidelně Reflex, patří mezi nemnoho médií, která informují věcně, nezávisle, bez ohledu na politickou korektnost. Na jeho internetovou verzi se ale čím dál více dostávají komentáře zcela popírající tuto filosofii. Pokud jde o jeho blogery, lze to považovat za osvěžující a tolik potřebnou opozici. Ale jistá Tereza Stonišová (shoda příjmení se zástupcem šéfredaktora náhodná?) vystupuje jako redaktorka. Registrovala jsem ji už i v tištěné verzi, jeden dobrý článek, ostatní plitké, budiž. Teď ovšem předvedla něco, s čím by uspěla ve stranickém tisku při procesu s Dr. Horákovou.
Tato slečna sepsala článek s úderným nadpisem „Zastánce neonacistů Zvánovec na právnické fakultě aneb Jak se stát spolehlivě a rychle árijskou neomarxistkou.“ (takto bez interpunkce) Chvíli trvá se v tom textu vůbec zorientovat, protože je opravdu špatně vystavěný. Začíná citací z Listiny základních práv a svobod, potom se v něm objevuje Konvička a IvČRN, posléze teprve Vít Zvánovec, „otec české Wikipedie“, který externě přednáší na právnické fakultě, kterou slečna Stonišová navštěvuje.
Tak se autorka dostává k jádru svého sdělení, totiž že si kádrovala facebookový profil pedagoga, usoudila, že je neonacista, pročež se na FB Právnické fakulty optala spolužáků, zda takoví lidé mají učit. Tento její post sdílel Konvička a ona dostala – po zásluze – odpovídající komentáře. Aby se ujistila, že není „to, do čeho jí lidé nadávají“, ukřivděně napsala svůj příběh na web Reflexu (a nepřekvapivě tam dostala tytéž ohlasy).
Aby bylo jasno, že je pan Zvánovec neonacista, Stonišová nabídla printscreen, kde v nějaké diskusi tento kantor píše, že Kotleba není neonacista, protože navazuje na Hlinku, který také nebyl nacista.
….Což je bezesporu pravda a my, zběhlejší v dějepise, sociologii a politologii, kdo donekonečna poučujeme méně vzdělané o rozdílech mezi socialismem a komunismem, stejně jako nacismem a fašismem, to dobře víme. Hlinka byl nacionalista, separatista, antikomunista, snad i klerofašista, ale nikoli nacista. Ovšem "redaktorka" z toho vyvodí, že Zvánovec je neonacista! (A pak se diví, že jí lidé nadávají do neomarxistky :-o)
Na facebookovou stránku spolužáků pak bez dalšího ověřování napsala:
„Přátelé, není to úplně studijní záležitost, nicméně shodou náhod (1) se mi dostal pod ruku profil Víta Zvánovce… Z fb je vidět, že je v podstatě takovým slabým odvarem Konvičky, sdílí články od IVČRN (2), je evidentně dost proruský (3)… koneckonců podívejte se sami (4). Tímto bych se ráda zeptala těch, kdo k němu chodí na seminář, jakou s ním máte zkušenost? Netvrdím, že člověk těchto názorů (5) nemůže být skvělý pedagog, jen se mi vybavila debata, která kdysi probíhala ohledně Konvičky („kdyby učil nějaký společenskovědní obor, je to problém, ale on se rejpe v broucích…“). Co si o tom myslíte? Má člověk takovýchto názorů učit budoucí právníky (6)? Díky a snad se nezlobíte, že to tady otvírám. Prostě mě jen zajímá, jak to vnímáte vy.“
Také se vám zvedá žaludek? 1) Jakou shodou náhod si asi prohlížíte profil pedagoga? 2) Sdílení článků od IVČRN je nějak závadné? Znamená vůbec něco, když sdílíte nějaký článek? Znamená, že když sdílím článek slečny Stonišové, že se s ním ztotožňuji? 3) Jak se definuje „proruský“? A je třeba všechny „proruské“ spoluobčany (jakkoli pro mě osobně je Putin zm**) vyčlenit ze společnosti? 4) Prolistovala jsem ten profil a nic podobného neshledala. Prolistujte ho radši také. 6) „Jakých názorů“? A jak mohou názory souviset s tím, zda je člověk způsobilý přednášet?
Názor je, když si nastudujete informace a vyvodíte z nich kritickým uvažováním nějaký závěr, s nímž potom dál vstupujete do diskusí, dokud vás přísun dalších informací a jejich kritické posouzení nepřiměje názor revidovat. „Nesouhlasím s vaším názorem, ale na smrt se budu bít za vaše právo jej říkat,“ dal do vínku svobody a demokracie Voltaire. Slečna Stonišová na tohle ve škole asi chyběla, má naopak jen pudové dojmy!
Vrcholem absurdity ovšem je závěr onoho popleteného vyprávění autorky nejúpadkovějšího článku, jaký se kdy v Reflexu objevil: „Nutno podotknout, že až objevím další případ pedagoga, který svými názory může (ale také nemusí — to je zřejmě, jak vyplynulo z debaty, případ pana Zvánovce) ovlivnit formující se osobnosti mladých studentů, nebudu váhat se ozvat znovu.“
Jinými slovy, z reakcí studentů, kteří pana Zvánovce znají, zřejmě vyplynulo, že je dobrým pedagogem, který svými názory nesouvisejícími s výukou studenty nijak nezatěžuje, popřípadě tyto názory studenti nepovažují za špatné. Navzdory tomuto zjištění Tereza Stonišová vypálila do světa titulek, že pan Zvánovec je zastáncem neonacistů. A ještě slibuje, že takto veřejně očerní jakékoli další pedagogy, kteří by si snad dovolili mít nějaké názory, a hrozilo, že jimi ovlivní její nesvéprávné spolužáky!
Tak, milí studenti, budoucí elito národa, máte nový vzor, bojovnici za vaši názorovou čistotu (můžete mít nanejvýše dojmy jako ona sama). Jen vás chci upozornit, že její pravzor, Pavlík Morozov, který udal úřadům vlastního otce – kulaka – a ten putoval do gulagu, skončil špatně, protože ho za to umlátili vesničané. Laskavě si také nastudujte, jak probíhala a k čemu vedla čínská kulturní revoluce. Neváhejte se zeptat rodičů, jak se jim studovalo v době, kdy se „ten správný“ názor kantorů a studentů sjednocoval v předmětu marxismus-leninismus.
Pevně věřím, že soudružka Stonišová mohla vydat svůj článek v Reflexu jen proto, aby dostala pořádnou ťafku od veřejnosti, když už nemělo tu sílu vedení časopisu. A ještě pevněji věřím, že pokud se neomluví ona, tak Reflex ano.
PS:
S panem Zvánovcem jsem měla před několika měsíci společný oběd - konzultovala jsem s ním právo na ochranu osobních údajů. Samozřejmě jsme se dotkli i jiných témat, vedli jsme velice podnětnou diskusi, pro mě rozhodně obohacující nejen v právních otázkách. Jeho kultivovaný, vzdělaný, osvícenský projev ve mně zanechal jen ty nejlepší dojmy. Opravdu vůbec by mě nenapadlo, že by mohl být neonacista. I kdybych s ním ale neměla ani tuto drobnou osobní zkušenost, zastala bych se jej – ono totiž v této kauze nejde ani tak o jeho osobu (jakkoli mu to lživé obvinění musí působit pracovní a osobní peklo), jakožto o princip.
A ještě vzpomínka na má studentská léta – tehdy mě zaujaly (kontroverzní, označované za rasistické) knihy Petra Bakaláře „Tabu v sociálních vědách“ a „Psychologie Romů“. Kdesi jsem je levně koupila a donesla je darovat fakultní knihovně, jejíž ředitelka ale odmítla dar přijmout. To mě fascinovalo jako něco nehorázného, napsala jsem o tom článek do studentského časopisu a zastal se mě tehdy prof. Miloslav Petrusek (profesor par excellence) s apelem, že studenti jsou osoby kriticky myslící, proto není přípustné cenzurovat jim přístup k publikacím (potažmo názorům) jakéhokoli druhu. Ty knihy jsou tam dosud. Je to „jenom“ deset let a nestačím žasnout, kam se společnost stačila vychýlit. Naše svoboda není ohrožena kvůli Konvičkovi, ale kvůli lidem, jako Stonišová.
