Vztah mezi definicí znásilnění, deviantními Afghánci a českým selským rasismem…
Naše společnost, její kultura a definice pojmů a jevů se velmi dynamicky mění. Někdy „po větru“ a jindy „proti větru“, tím spíše se kdeco relativizuje a zkresluje. O to hůře se o čemkoli vede racionální diskuse. Naše posedlost migranty, vyjevená mimo jiné „strachem o naše ženy“, tak může nabývat absurdní podoby… Ozvala jsem se ve prospěch mladého Afghánce, který byl viněn z pokusu o znásilnění zdravotní sestry na Bulovce, poštvala si facebookový dav. A hle?
Bohužel, když jsem si zkusila nedávno na toto téma zavést facebookovou diskusi, tvrdě jsem narazila. První vlákno jsem musela po pár minutách smazat. Pokusila jsem se vyvést jen jednu část problému do druhého vlákna, i to se ovšem zcela zvrhlo. Pak jsem ke svému úžasu zjistila, že jsem asi nějaká „celebrita“, když Parlamentním listům stačilo jedno mé souvětí, aby na něm vystavěly článek, ve kterém nic více ovšem není, žádná úvaha, diskuse, fakta. Napsalo mi pak znechuceně několik lidí, a tak jsem začala psát tento článek. Kdo by čekal, že v den, kdy bude připraven k publikaci se dočtu, že můj pohled na věc byl logicky správný a ten Afghánec byl soudem osvobozen?!
Co se vlastně stalo a jak se o tom uvažuje
Nuže, tehdy jsem reagovala na to, že se zpřísnila kvalifikace činu mladíka, který si dovoloval na zdravotní sestru. Jde o incident z října loňského roku. Syn afghánského tlumočníka naší armády, který zde i s rodinou dostal po letech nebezpečné služby po boku našich vojáků zcela logicky a oprávněně azyl, se ocitl v nemocnici a rodina jej doprovázela. Devatenáctiletý bratr pacienta pomrkával po starší zdravotní sestřičce, až ji konečně vylákal do nějaké nemocniční místnosti, kde ji „omakával“ a „tahal do postele“. Sestřička se mu vysmekla, utekla, přivolala pomoc, mladík byl zadržen, vyslýchán, obviněn, obžalován… až mu nakonec hrozilo 12 let natvrdo.
Podotýkám, že v popisu vycházím z toho, co psala mainstreamová média. Termíny „omakávat“ (měl jí sahat na prsa) a „tahat do postele“ (obrazně i doslovně) používám proto, že média buď sama hovořila o např. „osahávání“ (to si osobně představuji spíše ve spojitosti s frotýristou v tramvaji), nebo pak rovnou onen děj označovala jako „pokus o znásilnění“. Nikdo jiný než ony dvě osoby u incidentu nebyl, současně není důvod se domnívat, že se v líčení nějak zásadně rozcházejí. K dodatečnému zpřísnění trestní kvalifikace došlo ovšem až později proto, že zdravotní sestra doplnila, že trpí měsíce po incidentu posttraumatickým stresem.
Nyní si z toho extrahujme pomyslné proměnné, které dost možná vedou k jistému druhu zkreslení v hodnocení situace obětí, veřejností, médii, možná i vyšetřovateli:
- Afghánec
- Zdravotní sestra
- Starší žena
- Osahávání
- Pokus o znásilnění
- Posttraumatický stres
Sociální a kulturní konstrukce vybraných proměnných:
Jsem už pěknou řádku let po škole (sociologie), takže nebudu podávat zasvěcený výklad sociálního konstruktivismu, ale pokusím se problém – v čem jej vidím z hlediska hledání spravedlnosti a pravdy, přiblížit tím, že rozeberu ty jednotlivé proměnné. A vřele to doporučuji jako praktický postup všem, kdo dnes stále častěji a rychleji sklouzávají k černobílým soudům – a těch je, bohužel, v české společnosti většina.
Afghánec (a jeho sexualita)
Celou migrační krizi (na západ od nás, nikoli v ČR – zde pořád žádná krize není) a zvláště pak od „Kolínské silvestrovské noci“ je zvýšená pozornost médií, proto i naše, zacílena na trestnou činnost imigrantů, zvláště pak znásilnění. Na něj jsme zvláště citliví i z historických, náboženských a obecně zvykových důvodů. Vždycky záleželo na tom, aby okupant, dobyvatel, „nepošpinil naše ženy“, což ale s oblibou dělal, protože jednak potřeboval ukojit svůj sexuální chtíč, jednak demoralizovat poražené. „Když Rudá armáda dobyla Berlín, znásilnila na sto tisíc žen, tak bagadarju, no to je paráda, pět tisíc z nich se pak oběsilo…“ zpívá se v mé oblíbené písničce.
Podle medializovaných případů se znásilnění nebo vůbec výpadů vůči ženám dopouštějí zvláště muslimští imigranti, kteří jsou v takovém duchu „vychováváni“ – přesněji nejsou vychovávání pohybovat se mezi „ženami k mání“. Ne snad, že by si žen vůbec nevážili (v muslimském světě je obvykle pánem v domácnosti žena), ale pokud se žena pohybuje sama, natož nedostatečně zahalená na ulici, je vnímána jako prostitutka. Je zcela na místě požadovat, aby muslimové v Evropě od takového posuzování upustili. Těžší může být poručit jejich sexuální frustraci, přeci jen v domovských podmínkách pro ně bylo těžké dostat se k dívce, po imigraci to není o mnoho snazší.
Objevily se nicméně teorie, že sexuálně kořistnické výpady vůči ženám se týkají nadprůměrně Afghánců, kteří si tím neřeší jen sexuální frustraci, ale vyloženě si „honí ego“, chovají se vskutku jako „dobyvatelé“. Odkaz na takový zahraniční článek mi zaslal jeden z přátel po onom pokusu zavést normální facebookovou diskusi. Popravdě, dostupná data a studie mě dosud nepřesvědčily ani tak, ani onak. O zrovna afghánské mentalitě si myslím své (a ne nutně jen zlé), sic jsem s ní osobně přišla do kontaktu jen letmo a více než z krátkého pobytu v oné zemi ji vnímám skrze literaturu (Frišta, Lovec draků) a film (Jezdci). Nepochybuji tak o tom, že leckterý průměrný Evropan si ji vykládá poněkud přímočařeji - „opice z kalátů pod Hindúkušem přišly prznit naše ženy“.
Zdravotní sestra
Symbol nevinnosti, ctnosti. Starající se o staré, slabé, nemocné. V tradičním smyslu je taková pečovatelka ještě více ženou, což jde paradoxně proti moderní západní emancipaci, ale v hloubi duše právě sami zdaleka postavení a společenské uplatnění žen nijak neutrálně neprožíváme. Těžko říci, jak dotyčnou v konkrétním případě nahlížel mladý Afghánec. Možná se nechal inspirovat ještě úplně jiným, v Česku velmi silně mediálně prezentovaným stereotypem zdravotní sestry, od Nemocnice na kraji města po Ordinaci – zdravotní sestra jako svůdná, nezadaná a poněkud frivolní famme fatale celého zástupu lékařů a primářů. No nezlobte se, že upozorňuji na náš vlastní seriálový i žitý stereotyp o sexuálním chování pracovníků ve zdravotnictví, ale pokud imigrantům doporučíme nastudovat naši kulturu z Růžovky, tak to aby sestřičky fasovaly pásy cudnosti.
Starší žena
Leckdo se podivoval, že mladík si vybral – moderní terminologií – dámu ve středních letech. Jeden přítel mi dokonce tvrdil, že právě volba starší ženy je důkazem, kterak si mladý Afghánec realizoval nikoli choutky sexuální, nýbrž dobyvačné, dobyvatelské. Nechci se nabourávat pánům do svědomí a do vzpomínek, ale asi mnozí z nich měli v rozmezí 18-25 let své „zasvětitelky“, vdané nebo rozvedené, každopádně zralejší paničky. Pokud je normální, že se děvčatům líbí vyzrálí muži (a jistě ano – historicky i biologicky), pak to fungovalo a funguje i obráceně. Stejně jako žena z lepší společnosti nachází uspokojení ve vztahu s dělníkem (Milenec lady Chatterleyové), vice versa, et cetera. Nevidím na tom nic nepřirozeného, pohoršujícího, natož islámského.
Osahávání vs. Pokus o znásilnění
Jak si kdo představujeme osahávání, popř. omakávání? Mimo mladické zážitky z diskoték, starší generace snad i z kanceláří a ředitelen? Opět mě napadá řada obrazů z české televizní klasiky. Pamatuji si dobře, jak jsme se celá česká společnost smáli americkému pojmu sexuální harašení, té aféře prezidenta Clintona se stážistkou Lewinskou. Jak jsme se zaříkávali, že toho bohdá nebude, abychom se dopracovali k takové absurditě. Do jistě míry – naštěstí – je u nás dodnes tabu hrabat se politikům do milenek, do jisté míry bylo pokořeno až s Janou Nagyovou – Nečasovou, přesto ne tím směrem, jako v USA. Zaplať Bůh, ale v jiném ohledu jsme už Rubikon překročili.
Situace je o to komplikovanější, že v právu operujeme se stadiem trestného činu ve stavu příprav či pokusu. Kdykoli je někdo za takové stadium obviněn, ba obžalován, a to pro jakýkoli trestný čin, vybaví se mi film Minority Report. Nějaké vědmy ponořené v bazénu tam navádějí policii k lidem, u nichž zavětří byť jen pomyšlení něco spáchat. Nemá to daleko k Ideopolicii z Orwellova 1984. Je přeci propastný rozdíl dokazovat někomu jeho činy, anebo mu dokazovat nápad, záměr, vývoj situace, kdy se dál a dál může odehrát řada změn v jeho myšlení a konání.
Mladý Afghánec mohl svést sestru na pokoj, mohl ji začít ohmatávat, mohl ji vášnivě strhnout na lůžko, ale když vzdorovala, mohl toho nechat. Nechal toho, polevil sevření, a proto utekla? Nenechal toho, ale dala mu hlavičku, takže utekla? Nevím, v tom už se mohou rozcházet jejich výpovědi. Média se vůbec nezmínila… Jako takto neseznámený čtenář bych se tím spíše zdráhala vyslovit jakýkoli závěr.
Posttraumatický stres
Tohle je nakonec věc, která mi je ze všeho nejméně srozumitelná. PTSD je druh diagnózy, kterou se docela zabývám kvůli práci s válečnými veterány. Samozřejmě zažívají ji i jiní – oběti a velice často také svědci autonehod, požárů, živelních katastrof, teroristických útoků. Vzniká a projevuje se poměrně specificky. Neříkám, že se PTSD nemůže rozvinout u zdravotní sestry, jež podle své interpretace čelila pokusu o znásilnění, ale v tom případě u každé oběti trestného činu i čehokoli neppříjemného.
Mnohem spíše jsem ochotna věřit tomu, že z života v Afghánistánu a permanentního stresu z vysokého rizika smrti otce trpí PTSD ten afghánský mladík. Neberu to té zdravotní sestře, kterou „tahal do postele“, ale vzhledem k problematičnosti a subjektivitě diagnózy to nemohu akceptovat jako důvod, proč mu zvyšovat trestní sazbu a poslat je do vazby.
Tudíž, eskalaci daného případu z nemocnice Bulovka si nemohu vykládat jinak než jako reakci na jistý druh společenské (politické, mediální) objednávky. Toť celé. A je mi jasné, že to je přesně ten závěr, který už onehdy vytočil kdejakého čtenáře k nepříčetnosti.
Český selský rasismus
Víte co? Jsem docela háklivá na spojení „selský rozum“. Jistě, když se staráte o pole, asi použijete selský rozum ve smyslu předávané tradice, že část pole se má nechat pravidelně odpočinout jako úhor, nikoli nafutrovat chemií a osadit kolikátý rok po sobě řepkou. Ale ruku na srdce, jsou složitější mechanismy, pro které osvícenci přišli s nápadem použít tzv. kritický rozum.
Pokud budete používat ten, těžko sklouznete k rasismu (a obecně jakékoli blbosti). Mnohokrát jsem do svých článků vetkala, že je dobré, protože funkční, mít v podvědomí nějaké předsudky, že držet si tašku u těla v přeplněném metru, když vás míjí skupina rumunských Cikánů, se může jen vyplatit, a naopak to nikomu neublíží. Ale to jsou situace, kdežto náš život se skládá i z mnohem náročnějších a trvalejších jevů, o nichž je záhodno i přemýšlet (ne jen podvědomě reagovat). Kritický rozum mimo jiné znamená, že nepřijímáte informace tak, jak jsou servírovány, jak jsou kamarády a sousedy přijímány, nýbrž tak, že se ptáte proč, jak, hlavně se ale předloženou hypotézu snažíte ve svých myšlenkových pochodech zpochybnit, nikoli ji pohodlně přijmout.
Když to nebudete dělat, tak věřte, že dříve či později vás semele právě ta interpretace – sociální konstrukce – která se vám onehdy zdála tak jasná a snadno přijatelná. Až někdy, zejména pánové, obejmete ženu kolem pasu a tak dále, nezapomeňte, že jste se právě mohli dopustit pokusu o znásilnění. Ani nemusíte být Afghánci, postačí, že jste muži a zaujala vás starší zdravotní sestra. A dámy, až takto budete chápat i plácnutí po zadku, věřte, že z toho docela snadno můžete dostat třeba i „psotník“, aniž by vás plácl Afghánec.
…Což se podle soudu stalo oné zdravotní sestře, ten kluk kvůli tomu byl ve vazbě, skoro by si jeden řekl, že ochranné, aby ho jistá část Čecháčků nezlynčovala. A napíšou teď Parlamentní listy, že Pašková se na svém facebooku snažila rozvést diskusi o těch aspektech, které pak použila v argumentaci i justice? Je fajn mít pravdu ;-)
