Knižní recenze: Katyň. Aneb, jak konečně pochopíte polskou mentalitu.
Bezmála 500 stran velice kvalitního čtení z pera Allena Paula mě provázelo celé léto. Masakr v Katyňském lese znám samozřejmě z dokumentů i hraného filmu, ale tahle konkrétní kniha má neskutečný přesah. Ten mi konečně umožnil pochopit některé rysy polské povahy. Až se mi chce říct, že jsem na Poláky (u nás stereotypně viděné jako národ šmelinářů) upřímně hrdá a trochu bych si přála, abychom byli tak silní jako oni…
Plný název knihy zní „Katyň: Stalinský masakr a triumf pravdy.“ Rozsáhlou a samu o sobě vynikající předmluvu obstaral pplk. Eduard Stehlík, autorem hlavního textu je již zmíněný Allen Paul, uznávaný americký politolog a publicista. Ten se do tématu ponořil v roce 1989, kdy opakovaně navštěvoval Polsko a hovořil s pamětníky, ale také neúnavně v knihovnách v Evropě i ve Státech studoval veškeré dostupné dokumenty týkající se přípravy, průběhu a vyšetřování masakru v Katyňském lese. Druhé doplněné vydání jeho brilantní dokumentární knihy nabízí aktuálně Knižní klub.
Při čtení budete střídat několik linií: Samozřejmě očekáváte detailní dokumentární líčení nakládání se zajatými polskými důstojníky až do jejich smrti. A dostanete jej. Dále vzhledem k tloušťce knihy počítáte, že se seznámíte s historickými fakty o dění bezprostředně předcházejícím i následném (nikdy není na škodu si připomenout, že útokem na Polsko nerozpoutali druhou světovou válku jen Němci, nýbrž také Rusové).
Ovšem, co činí tuto knihu tak komplexní a výjimečnou, jsou další dvě linie, a sice vyprávění pamětníků, přeživších, potažmo i mrtvých skrze jejich dopisy a deníky. Jednak jde o samotné vojáky, na druhé straně však jejich rodiny. O čem se obvykle hovoří v souvislosti s Katyní mnohem méně (či vůbec), je programové zatýkání rodin důstojníků (tedy celkově tehdejší elity polského národa) a jejich vyvážení v dobytčácích daleko za Ural. Prostřednictvím jejich zážitků poznáte neuvěřitelnou bídu a zaostalost tehdejšího SSSR.
Šlo o milióny deportovaných! Že část přežila, umožnilo zformování zahraniční polské armády poté, kdy Hitler napadl i Sověty (kteří již dříve zmasakrovali i vlastní důstojnický sbor). Ale to pro hrdé a vzdělané polské rodiny zdaleka nebyla satisfakce – vždyť stále nevěděly, co se s jejich manželi, otci a bratry v Katyňském lese stalo, čekaly je válečné útrapy a po válce nadvláda Sovětů, kteří jim až do roku 1989 neumožnili svobodně uctít památku zavražděných.
Pokud by bývalo šlo jen o to postřílení důstojníků, byla by to temná epizoda války. Jenže ta „epizoda“ odstartovala systematické potlačování polského národa na následující polovinu století, tedy zlo rozměrů, s nimiž v moderní historii těžko nalézáme srovnání. Zkušenost, kterou Poláci učinili s Rusy, je Čechy a dalšími „podobně postiženými“ národy neprávem bagatelizována. Pokud bychom dnes měli respektovat něčí názor na Putina, pak Poláků – jen oni v celém dnešním západním světě dovedou domyslet, co vše mohou čekat, na co vše se musí připravit.
Velice ráda bych proto tuto knihu o Katyni doporučila především těm, kdo Rusko (SSSR) velebí. Je ale velice nepravděpodobné, že by sebrali odvahu k četbě něčeho, co s člověkem zacloumá snad ještě více než vzpomínky Židů na Holocaust. Jsem si nicméně jista, že tuto knížku rádi zařadí do svých knihoven jak příznivci historické pravdy a literatury faktu, tak i ti, kdo mají rádi beletrii a vyprávění lidských příběhů. Tím, že se vždy střídají až románové kapitoly o životě vybraných konkrétních rodin, s kapitolami objasňujícími tehdejší politiku a válečné manévry, je výsledné sdělení komplexní, věcné i osobní.
