Levný dárek pro „military holky“ (nejen) – knížka příběhů izraelských vojaček
Pokud sháníte narychlo ještě dárek a nechcete za něj vydat moc peněz, mám pro vás tip. Nejde o reklamu, prostě jen recenzi zajímavé knížky. Koupila jsem ji v Levných knihách, protože stála 39 Kč! Tak jsem to riskla a teď už vím, že bych za ni dala i tři sta. Jmenuje se „Věčný národ se strachy netřese“…
Název je to poněkud kostrbatý, na první pohled víte, že půjde o story z Izraele, ovšem to podle přebalu s vojákyní v olivové uniformě taky. Proč se knížka jmenuje právě takhle, vám po chvilce čtení dojde. Izraelci jsou tak nějak zocelení, takže (pro nás) mezní situace jsou popisovány s ledovým klidem, až cynismem. Za chvíli si ovšem v duchu přejete: jen houšť.
Do určité míry se vyprávění podobá knížce Do temnoty od Pavla Stehlíka (loňský vánoční bestseller), protože on taky vzpomíná na školní léta, na vstup do armády, na přípravu a pak první bojové nasazení. Čímž si prošel jen o málo starší než tři izraelské holky, jejichž příběhy se v knize proplétají (ač ji napsala autorka jedna a využívá historky kamarádek).
Zatímco od Pavla Stehlíka jste se mohli dovědět, jak to chodí v současné AČR, tak teď se můžete dočíst o Ozbrojených silách Izraele. Tři hlavní hrdinky vyrůstají v odlehlé a totálně nudné osadě, v osmnácti povinně rukují. Dost věcí si musí nakoupit samy, batohy dostanou darem od střední školy. Nastupují na ostrý přijímač (trochu jiný než český KZP) a po něm putují k určeným jednotkám. Jael se stává střeleckou instruktorkou, Avišag střeží hranici a Lea jde k vojenské policii.
Čekají je tři roky, které jsou pořádně na palici. Na jedné straně monotónní služba, kterou jim zpestřují dost drsné bezpečnostní incidenty, dokonce krátká válka s Libanonem, zároveň ale první lásky a flirty se spolubojovníky. A samozřejmě trvající holčičí přátelství. Ačkoli každá slouží jinde, tak zažívají totéž. Úměrně svému věku jsou plné života a s ničím si moc nelámou hlavu, přestože procházejí zrychleným kurzem dospívání.
Knížka s jejich příběhy je energická, úsměvná, sarkastická. Zároveň ovšem vážná – seznamuje čtenáře s všední izraelskou realitou – tou, která soudě dle dnešního trendu nevyhnutelně za deset dvacet let potká i Evropany. Je samozřejmé mít doma plynovou masku, umět zacházet s M16 a čas od času ji i použít, odsedávat si v autobusu od potících se muslimů s igelitkou atd. Stejně tak je ale pro Jael, Avišag a Leu normální vyrazit na shopping do obchodního centra, všudypřítomná smrt je neznepokojuje víc než jakákoli všední „starost“.
Kromě toho, že prostřednictvím téhle knížky budete šokováni mladými Izraelci, pročež si záhy uvědomíte, že se od vás vlastně nijak neliší, tak se dozvíte leccos o jedné z nejlepších armád světa. To je ale s otazníkem, protože nedodržování služebních postupů a všeobecný šlendrián v ní bují o sto procent víc než v té naší. Což s ohledem na tamní realitu vede občas ke zbytečným úmrtím vojáků i civilistů. Být nad věcí je ale současně způsob, jak ubíjející službu přežít v relativně dobrém duševním zdraví.
A jakým čtenářům bude text sedět? Asi trochu více holkám, protože příběhy z bojiště jsou zkrátka doprovázeny tím, na co hlavní hrdinky myslí (kluci) a co dělají (s kluky). Kdyby se to týkalo dívek v jiné zemi a mimo armádu, jednalo by se o klasický dívčí román. Jenže tady se vše motá kolem armády, zbraní, války – takže si na obsahu smlsnou i chlapi s tím bonusem, že dostanou vhled do dívčí mysli. Asi jediné, co military fandům dojem může lehce pokazit, jsou poněkud laické překlady některých vojenských pojmů. A nakonec, abyste věděli, do čeho jdete, nabízím krátký úryvek:
„Dětem s RPG bylo většinou devět nebo deset, takže byly doopravdy malé, doopravdy děti. Ruční protitankový granátomet je dost těžká zbraň, doopravdy těžká, takže jenom jedno dítě by ji neudrželo, na erpégéčko musely být dvě. Takže děti popadly erpégéčko a snažily se ho udržet ve dvou, jedno ho drželo zepředu a druhé přidržovalo zezadu. Jenomže když vystřelíte z erpégéčka, zepředu vyletí raketa dost silná na to, aby prorazila pancíř izraelského tanku, a zezadu při tom vyšlehnou plameny. Není jich zase tak moc, ne že by se to bez nich neobešlo, ale tak prostě ta zbraň funguje, že zezadu šlehají plameny. Takže jedno dítě s RPG drželo odpalovací zařízení na ramenou a za ním stálo druhé, na špičkách, a přidržovalo ho zezadu. A když erpégéčko spustilo, tomu vzadu chytla hlava, pak ramena a brzy hořelo až po sandály, pokud nějaké mělo. Dětem s RPG nikdy nikdo neřekl, že si mají na něco dávat pozor. Nikdo si s nimi nepromluvil, nikdo je o ničem neinformoval. Ty, co držely odpalovací zařízení zepředu, ani ty, co ho přidržovaly zezadu. Ale jedna věc je na tom doopravdy, doopravdy zajímavá. Často se totiž stávalo, že dítě zepředu skočilo na svého hořícího kamaráda a objalo ho. Doopravdy to zvyšovalo počet obětí, protože děti s RPG tak hořely ve dvou.“
PS: U nás vyšla knížka v roce 2013, autorka Šani Boianjiu měla autogramiádu v NeoLuxoru a kmotrem knihy byl herec Jiří Langmajer. Třeba v Kosmasu stojí knížka pořád přes tři sta, takže je záhadou, že ji mají v Levných knihách za těch 39,-... no ale neberte to ;-)
