Máme se bát Německa? Už potřetí za sto let se {jeho Führer(ka)} pokouší rozvrátit Evropu…
Mnozí říkají, že když si Němci nepodmanili Evropu v první a druhé světové válce, podařilo se jim to do třetice Evropskou unií. Zatímco jejich ekonomická hegemonie je okolním státům ku prospěchu, jejich politická dominance nikoli. Úspěšné metody manipulace vlastního obyvatelstva se snaží uplatnit i na své „východní kolonie“ a když se nedaří, vyhrožují silou. Tentokrát se jim musíme postavit včas a důrazně!
Tři fatální selhání Merkelové
Ta tam jsou časy, kdy byla Merkelová svými ovečkami zbožňována a i mnohými Čechy dávána za vzor moderního politika. Žena nadaná držet jiné světové lídry na uzdě, vést s nimi dialog a nalézat kompromisy výhodné pro všechny. Ano, v časech klidu, kdy jediná výzva, jíž musela čelit – a tehdy obstála – byla světová finanční krize. Ehm, při zpětném ohlédnutí to pro solidní ekonomiky (včetně německé a české) byla normální recese. Do průšvihu se dostaly ty evropské státy, které v něm dávno byly - a jen to vyšlo najevo. A tady už Merkelová začala kupit chyby.
Fatálně v poslední době selhala třikrát. Jednak když se samozvaně jala role vyjednavače s Putinem kvůli jeho ukrajinskému záboru. Výsledek? Putinovi vojáci zůstávají na dovolené, střílet se nepřestalo, za to oboustranné sankce nekazí náladu jen ruským labužníkům, ale tisícům evropských podniků. Za druhé zas a znovu pumpují státy eurozóny peníze do černé díry jménem Řecko (jinak by asi jako první padly německé banky). No a za třetí – Merkelová pozvala do Německa k čerpání dávky 390 Euro měsíčně obyvatele třetího světa…
Evropská solidarita = sdílení následků vlastní blbosti
Jak trefně upozorňuje politolog Petr Robejšek, pojem evropská solidarita, jímž se Merkelová a podobně smýšlející partička europolitiků ohání, ve skutečnosti slouží k přenesení důsledků vlastních chyb a omylů na druhé. Státy s největším podílem věřitelů Řecka si prosadily, že se tam budou pumpovat peníze a v rámci evropské solidarity i od států s výrazně nižší životní úrovní (princip níže kurzívou).
Představte si, že soused Novák dluží bytovému družstvu na zálohách, na což mu půjčí soused Procházka. Novák peníze prošustruje a za chvíli zase neplatí zálohy, ani splátky Procházkovi. Pročež Procházka navrhne, že tedy Novákovi půjčí všichni členové bytového družstva, aby si pojistil, že dostane své peníze zpět. To se snad časem i stane, za to se mu podařilo nechat Novákův dluh nabobtnat a přenést tento dluh, vlastně ztrátu, na všechny v domě. Samozřejmě správné řešení by bylo Nováka vystěhovat, dokud ještě dlužil relativně málo.
Nu a pojmem evropská solidarita se některé evropské státy, s Německem v čele, ohánějí také v současné migrační krizi. Nejen svým bohatstvím a štědrým sociálním systémem, ale také nedůsledností v dodržování mezinárodních dohod (tzv. Dublin), udělováním statusů azylanta na potkání, politickou hyperkorektností, lpěním na dávno neúspěšném konceptu multi-kulti a dřívějším zavlečením gastarbeitrů z nekompatibilních kultur, lákají obyvatele rozvojových zemí…
A když se k nim stovky tisíc migrantů vydají, tak je nenapadne nic jiného, než se o ně solidárně podělit se zeměmi, které nejen nemají o přistěhovalce zájem, ale o které především nemají zájem samotní migranti. Je setsakramentsky velký rozdíl investovat do cesty směr Evropa tři sta tisíc korun, pokud se vám vrátí za nekvalifikovanou práci v Německu za 8 měsíců, nebo v Česku za 3 roky! Jakkoli je až 15 % přicházejících negramotných, tak věřte, že tohle si spočítat umějí. Stěhovat se solidárně po EU rozhodně nebudou a vracet se do rozvrácených vylidněných vlastí, kde se zbavili veškerého majetku, už tuplem ne.
Merkelová a spol. jsou schopni současně kritizovat Maďarsko, že se snaží zefektivnit ochranu hranic Schengenského prostoru žiletkovým plotem, a proto ve jménu humanity pozvat migranty k sobě, načež jim zabouchnout dveře před nosem uzavírkou vlastních hranic. Tato parta europolitiků je už natolik odtržená od reality, že nejspíš upřímně předpokládala, že stejně jako jejich otupělí voliči neberou vážně líbivá předvolební hesla, tak masy přistěhovalců, nemající o fungování zastupitelské demokracie ani páru, mávnou nad pobídkou rukou a zůstanou sedět na maďarských kolejích. Bože!
Diktatura médií a dobrých lidí
I když je to celé jasné jako facka a mezi řadovým obyvatelstvem Evropy panuje naprosto jednotný názor na to, co není žádoucí, část politických lídrů jako by byla hluchá a slepá k vlastním voličům. A mají od jistého momentu oporu, bohužel, také v médiích. Protnula se mediokracie (tedy vláda médií) s tzv. diktaturou dobrých lidí (sluníčkářů), k čemuž se dlouho schylovalo, ale dosud byla tažení jedněch a druhých mnohdy protichůdná, kdežto nyní se pomyslně planety postavily do jedné osy. A to vždy věští apokalypsu…
Němci už dávno znají kromě výrazu veřejné míněné také pojem zveřejněné mínění. Bodejď by ne, když princip tzv. spirály mlčení popsala německá socioložka Elisabeth Noelle-Neumannová již roku 1973, de facto tím ale mimo jiné vysvětlila, proč se německý národ nepostavil Hitlerovi (a náš třeba komunistům). Nikdo přeci nechce vyčnívat z davu, natož nese-li to negativní společenské důsledky (princip níže kurzívou).
Pokud vytvoříte dojem, že většina si myslí „A“, tak ti, kdo si myslí „B“, se o tom zdráhají mluvit, aby nebyli vystaveni odsudkům. Jsou-li tázáni, deklarují také „A“. Za totáče se říkalo něco jiného doma a něco jiného (to oficiální) ve škole či v zaměstnání. Na tomto konceptu je ostatně založena politická korektnost – doma řeknu cikán, veřejně Rom. Ten, kdo má moc nad zveřejněným míněním, utváří dojem, jenž se v důsledku stává realitou (to už je zase tzv. Thomasův teorém). Zkrátka manipulace.
Dobrá, aktéři a mechanismy jsou zřejmé. Teď se ale nejspíš ptáte, odkud vítr vane, proč tak úspěšně. A dále je odpověď…
Němečtí mistři propagandy – z extrému do extrému
Němci, kteří evidentně nastolují nejen evropskou agendu, ale také rámují, co je dobré a co špatné, k tomu navíc mají oficiální instituci s horentním rozpočtem (založenou kvůli denacifikaci, ale maximálně krmenou dnes)! Nejspíš se vám nebude chtít tomu věřit, ovšem z ušlechtilé myšlenky nenechat obyvatelstvo (evidentně náchylné) sklouznout k další totalitě, založili Spolkovou centrálu pro politické vzdělávání (Bundeszentrale für politische Bildung www.bpb.de). Ta má rozpočet okolo miliardy korun ročně!
…Co si máte myslet o evropské politice, jednotlivých státech, světové ekonomice a samozřejmě imigraci, se za tyto peníze dočtete v časopisech a newsletterech soudobého ministerstva propagandy, Němci hojně odebíraných, do škol automaticky. Lze se potom divit tomu, že němečtí vůdci jsou nejen kontinuálně zvyklí diktovat správný směr myšlení svým „přímým poddaným“, ale i „východním podlidem“, mezi něž počítají stejně tak Čechy, Poláky, Slováky a Maďary, ale dokonce i vlastní Sasy?
Jak je možné, že je kvůli samotné existenci takové instituce nebombardujeme diplomatickými nótami? Protože pokud bychom si my zřídili svoji, vsaďte se, že oni to ponesou s hlasitou nelibostí. Stejně silnou, jako když lpíme na dodržování práva a odmítáme jejich pojetí solidarity. Jako bychom snad plynové komory provozovali spolu s nimi, neboť není tajemstvím, že v německém pojetí se kolektivní pocit viny transformoval v 90. letech na pocit kolektivní oběti – chudáci byli využiti Hitlerem, mnozí se báli proti němu vystoupit a zbytek o Holocaustu nevěděl.
Víme, proč to tak bylo (spirála mlčení), vědí to i Němci, přesto jako lék sobě i zbytku Evropy servírují totéž (spirála mlčení) jako homeopatická medicína, akorát bez ředění. A když to nefunguje i přes nemalé propagandistické úsilí? Tak předseda Evropského parlamentu Martin Schulz zahrozí:
„Evropa ultranacionalistů (pozn. to jako nás!) — když oni zvítězí — budeme mít takovou Evropu, nejen v této věci (pozn. migrace), ale také v každé jiné. Potřebujeme ducha evropského společenství. A v případě nutnosti to musí být vynucené silou. Nemůže být — a já patřím k lidem, kteří to říkají —, abychom v XXI. století globalizaci a globální problémy řešili nacionalismem. V jistém okamžiku je třeba zabojovat a nutno říci, že v případě nutnosti dosáhneme svého cíle válkou proti jiným.“
Závěrečné zvolání musí být optimistické!
Co se děje (masová migrace, nezvládnutý Islámský stát, nezkrocený Putin), není nutně a jen chyba Němců. Daleko více je to přese všechno chyba Obamovy administrativy, která přestala na odpradávna sebedestruktivní Evropany dohlížet. Merkelová byla právě tímto vržena do role evropského lídra, na něhož jsou kladena přemrštěná očekávání. Zvládnutí finanční recese – povrchní úspěch – jí stoupl do hlavy.
Skutečné následující krize nezvládla a vyrovnává se s nimi jak jinak, než s německými manýry. Němci dosud nejsou zralí na roli politického hegemona (a je otázka, zda kdy budou, pro svůj sklon stádně plnit rozkazy) a měli by se vrátit k usilování o pouhou ekonomickou dominanci. Tu ostatní státy mile snesou, ba musí se smířit s tím, že politickou odpovědnost ponesou dál na svých bedrech (jinak budou nutně nespokojené).
Dobrou zprávou je, že řadoví Němci jsou ve své drtivé většině normální, jenom je nezabírají televizní kamery. Raději zaměstnají Čecha než (nekorektně, leč svobodně řečeno - aneb test: smí se to?) čmouda, vzdor záběrům pár jejich sluníčkářů vítajících přistěhovalce na nádraží. Měli Merkelovou rádi, ale už nemají. Sice se bojí veřejně to říct, ale u voleb jí to sečtou. Samozřejmě je zde riziko, že v důsledku její vadné a násilné politiky posílí některé nacionální partaje, ale jen mírně.
Aby Němci a vůbec staré státy Evropy konaly správně a vymanily se z diktátu tzv. dobrých lidí a médií, musíme jim v tom pomoc. Pochopitelně to je v našem zájmu, musíme se postarat předně sami o sebe, ovšem podpora zdravého rozumu ve zbytku Evropy je toho vedlejším přínosem. Je dobře, že naše vláda i větší část opozice deklarují, že v otázce kvót neustoupí, ani za cenu vyhrožování. Kdyby to nedodržely, bude to srovnatelné s Benešovou zradou.
Bez ohledu na ně, musíme si stát na svém jeden jako druhý občan. Po dlouhé době máme šanci zvrátit rizikový vývoj našeho kontinentu. Tentokrát nesmíme selhat. Úplně stačí, když se nenecháme dojímat utopenými dětmi a jinou mediální masáží, naopak budeme věci a děje nazývat běžnými jmény bez snahy o politickou korektnost a ponecháme si původní definice pojmů typu solidarita, nelegální překročení hranice atd. Jo a vymýšlejte a sdílejte vtipy, o imigrantech nějak nejsou, což bohužel indikuje i naši ustrašenost…
PS:
Přijde americký prezident za nejstarším a nejmoudřejším indiánským náčelníkem do rezervace na poradu: "Řekni mi, moudrý náčelníku, jakým otázkám bych měl věnovat největší pozornost?"
"Na tvém místě imigrační politice, my jsme to svého času značně podcenili!"
