Občanská demokratická strana: B-52 by mohly startovat z Ostravy
Bývalý ministr obrany Alexandr Vondra a nyní také místopředseda ODS na jejím kongresu před pár dny v „desateru“ politických cílů uvedl nabídnout Američanům zřízení strategické letecké základny na českém území. Nelze to vnímat jako pouhé hecování, sic se Vondra pro média již vyjádřil v takovém duchu. Na kongresu tento nápad delegáti jednak akceptovali, dále nelze ignorovat potenciál Vondry někdy v budoucnu opět zastávat post ministra obrany nebo zahraničních věcí.
Vondrův projev byl sice odlehčený, přerušován upřímným smíchem a četnými potlesky delegátů stranického kongresu, současně jej mnozí novináři zhodnotili jako nejvydařenější a hodný předsedy strany. Ostatně, kdyby Alexandr Vondra přijal nominaci na post prvního místopředsedy, patrně by býval uspěl. Kvůli svému angažmá v Evropském parlamentu odmítl, usiloval pouze o post řadového místopředsedy, pročež jej s masivní podporou získal. Už v tomto ohledu nelze brát žádné jeho slovo na lehkou váhu.
Se svým osobním politickým „desaterem“ tedy získal podporu nejsilnější pravicové strany v Česku (jakkoli dle současných preferencí až třetí v pořadí za ANO a Piráty). Počítejme tudíž do jejího programu nyní i následující sdělení:
„Radar je pasé, ale odvážně navrhněme Američanům, abychom v Ostravě – Mošnově zřídili společnou strategickou leteckou základnu. Posílí naši bezpečnost a podpoří těžce zkoušený region, kde lidi v důsledku dekarbonizace budou přicházet o práci. Poláci už mají svůj Fort Trump, tak proč nemáme mít my náš Trump Air Force Base?“
Americký radar protivzdušné raketové obrany jako zahozená příležitost ČR
Připomeňme si historii (to nikdy není ku škodě), že v létě roku 2006 začala média oficiálně informovat o záměru USA vybudovat protiletadlovou obranu v Evropě. Zatímco v Polsku měla vzniknout raketová základna, v České republice chtěli Američané umístit klíčový radar, konkrétně ve Vojenském výcvikovém prostoru Brdy. Alexandr Vondra, tehdy ministr zahraničních věcí, tento plán podporoval.
USA formálně tvrdily, že jde o obranu před raketami Severní Koreje a Íránu, šlo pochopitelně rovněž o ochranu proti Rusku. To poukazovalo na potenciální porušení mezinárodních dohod. Vondra tento plán na zapojení České republiky do vybudování „protiraketového deštníku“ vehementně podporoval. Záměr tehdy, poněkud paradoxně, bojkotovala zejména organizace Greenpeace!
V roce 2007 česká vláda vznesla požadavek, aby systém sloužil všem státům NATO. A následující rok byly podepsány první smlouvy, to byl již ministrem zahraničí Karel Schwarzenberg. O rok později se však ukázalo, že vláda nemá potřebnou podporu v parlamentu. Proti vystupovali totiž koaliční poslanci Strany zelených. Nakonec od smluv odstoupila prozatímní úřednická vláda Jana Fischera, takže USA v září 2009 rovněž oznámily, že odstupují od záměru vybudovat základnu v České republice.
Pikantní na celém tehdejším martýriu je, že v něm (oproti dnešní době) otevřeně nevystupovaly pro-ruské síly, ale ekologičtí aktivisté. Argumenty se opíraly o takové domněnky, jako že by radar produkoval záření, které by lidem v okolní poškodilo mozek. Z dnešního pohledu, kdy na každém kopečku stojí vysílač mobilního signálu a každá vesnická hospoda poskytuje wi-fi, je to směšné. Tehdejší anti-kampaň se opírala o teorie spiknutí typu chemtrails, přesto uspěla.
Cíl projektu zůstává: pojistit si ochranu nejsilnějšího západního spojence
Připomenout „kauzu radar“ je důležité, ostatně učinil to sám Alexandr Vondra. S dnešním poznáním není od věci spekulovat, zda šlo již tehdy o hybridní válku a propagandu Ruska, sic založenou na tehdy módních tématech („na noc si omotejte hlavu alobalem“). Stále platí, že obecně jakékoli prohlubování vojenské spolupráce bývalých zemí Varšavského paktu se západními spojenci – ať USA nebo NATO – je nevítané právě Ruskou federací.
Ach, ti Rusové… Na kongresu Občanské demokratické strany se dočkal nervózně odpočítávaných dvaceti minut slávy také marketingový guru a starosta okrajového pražského distriktu Petr Novotný. Jeho posledním mediálním číslem nebylo nic menšího, než si neurvale dělat legraci z Putinova režimu v živém vysílání ruské státní televize. Je za to milován i nenáviděn, veřejností i uvnitř vlastní strany.
Avšak, kdyby nic jiného, reakce ruských komentátorů a politiků na jeho vystoupení jasně obnažila dosavadní ruské zahraničně-politické smýšlení o zemích střední a východní Evropy, které dříve spadaly do sovětského vlivu (včetně vynuceného vojenskou okupací). Lze rozumět, že Rusko považuje sousední státy, dokonce ty na západ od nich, (Ukrajina a Pobaltské státy, Polsko, pak i Česko a Slovensko, Maďarsko a možná Rakousko) za své nárazníkové pásmo. Ale, tím spíše (v historii opakovaně obětovány) tyto státy nemohou takovou roli akceptovat.
Tyto národy jsou poučeny historickou zradou spojenců, a proto se nejen připojily do NATO a EU, ale s různou měrou „zápalu“ hledají ještě další pojistky. Jednoduše řečeno, pokud by Rusko mělo ambice je opět vojensky obsadit, bojí se, že by nebyl v plné síle aktivován článek 5 NATO, takže silní spojenci by je obětovali. Leda, že ti nejsilnější spojenci, tzn. Američané, budou přítomni na jejich území – nejlépe zde mít vybudované strategické základny – pak nemohou vycouvat. Pokud by v tomto regionu měli umírat američtí vojáci a být ničena americká vojenská zařízení, těžko by to zůstalo bez odezvy.
A vice versa, Američané stojí o posílení svých pozic ve střední a východní Evropě. Ačkoli, opravdu o to stojí? Někdejší protiraketová obrana nechrání jen a primárně Evropu, ale zejména likviduje potenciální nepřátelské balistické rakety dříve, než doletí na americké území. Nač sem ale umístit nějaké ty stíhačky a bombardéry, když jsou jim beztak naše letiště k dispozici pro mezipřistání?
Američané mohou mít takové základny mnohem dál na východ od nás. Ačkoli, faktem je, že se poslední dobou trápí se zahraničně-vojenskou politikou Turecka. Česká poptávka, k níž povzbuzuje Alexandr Vondra, je každopádně silnější než americká poptávka. Leda by, což je spekulace, věděl někdejší vyjednavač vstupu ČR do NATO něco navíc.
Letiště Ostrava – Mošnov je trefa do černého. Ale proč ne letiště Přerov – Bochoř nebo další?
Konečně, nápad pozvat Američany / NATO na letiště u Ostravy je z pohledu Česka mnohem atraktivnější než dřívější nabídka prostoru pro zbudování radaru. Toto letiště hostí akci Dny NATO v Ostravě & Dny Vzdušných sil AČR od roku 2001. Kromě toho, že na ni zavítá čtvrt miliónu lidí každý rok, tak právě ověřila, že zde může bez problémů přistávat cokoli - tedy i strategické bombardéry B-52.
Runway tohoto letiště měří 3,5 km. Nachází se sice blízko třetího největšího města České republiky, avšak není svázáno hlukovými, nočními ani slotovovými limity. Jsou odtud (Letiště Leoše Janáčka) odbavovány civilní lety, avšak realita je taková, že malá Česká republika neuživí regionální letiště. Češi odlétají na dovolené a pracovní cesty z Prahy a s ohledem na ceny a nabídku spojů z německého Frankfurtu, rakouské Vídně nebo polské Varšavy.
Vytížit letiště v Mošnově prostřednictvím obnovení vojenského provozu by tedy byla dvojí spása pro ostravský region. Jednak by odpadl problém, jak financovat provoz tak velkorysého areálu jen z civilních letů, jednak by vznikla nová pracovní místa pro propouštěné horníky a pracovníky navazujících služeb. Právě to se skrývalo za Vondrovým poukazem na dekarbonizaci regionu.
Je pochopitelné, že česká „military komunita“ komentovala Vondrův návrh ze „srdcařských“ pozic, takže doporučuje obnovit tímto způsobem provoz na nedávno zrušeném vojenské letišti Přerov - Bochoř. To je situováno 85 km od Ostravy (dostupné ze stejné dálnice) a najít pro něj výnosné civilní využití je ještě těžší. Každopádně, jeho runway je o kilometr kratší (tzn. 2,5 km).
Byl to právě Vondra, kdo ještě jako ministr obrany posvětil analýzu vojenských letišť, která armádu stáhla právě odtud, ale to je nepodstatné. Buďme realističtí – kdyby záměr v budoucnu ODS prosadila a Američané měli zájem, pak by si jistě vybírali oni. Facebookové diskuse jdoucí až k volbě toho pravého letiště nicméně předznamenávají, jak snadno aspoň část veřejnosti akceptovala „nahozenou udičku“.
Zatím jde o domácí politický boj
Jakkoli pohnutky Alexandra Vondry a politické síly, kterou reprezentuje, jsou srozumitelné, do hry nyní vstoupí zbytek politického spektra. Nelze vyloučit ekologické aktivisty, kteří budou řešit uhlíkovou stopu spojeneckých letounů či hluk. Naštěstí, to není téma, jemuž by byla většina české veřejnosti ochotna naslouchat. Zásadní je, že Češi mají historický odpor hostit na svém území jakékoli cizí vojáky.
Ještě podstatnější otázka zní: Bude ODS vůbec sestavovat další vládu? Alexandr Vondra řekl na kongresu, na čem jemu osobně záleží, a toto je jen jedna z deseti priorit. Je to zkušený politik a morálně silná a nezávislá osobnost. Ať se to někomu líbí nebo ne, jeho CV obsahuje body: disident, přítel Václava Havla, velvyslanec v USA, vyjednávač vstupu České republiky do NATO, ministr zahraničních věcí, ministr obrany, europoslanec. Jeho politickou kariéru pozastavilo vykonstruované obvinění z korupce a jako jeden z mála českých politiků, kteří byli takto falešně pošpiněni, vydržel tlak a zažívá comeback, který má růstový potenciál. Za totality byl uvězněn a říkat svůj názor se nebojí ani dnes. Právě proto je třeba brát vážně, co Vondra říká. Vypadá jako idealista, ale musí být geniální pragmatik.
To vede k závěrečné domněnce: Zatímco letecká základna USA (NATO) je pro českou politickou scénu novým tématem, pro spojence být nemusí. Nebo byste v pozici Vondry něco takového „jen tak plácli?“ Smysl hledejte ve slově „strategická“. Na světě jsou země, které se mohou přetrhnout, aby disponovaly takovou silou. A jen málo vyvolených zemí, kterým je někdo ochoten takovou sílu propůjčit. Pokud si o to Vondrovými ústy říkáme, něco na tom bude. Odpor bude silný, jeho argumenty legrační, pádné i podlé. Když jim podlehneme a zalekneme se, pak si za další „Mnichov“ budeme moct sami.
