Mnoho útočníků, mnoho obránců – nové bezpečnostní paradigma.
Před týdnem vyšel v týdeníku Echo zajímavý článek Václava Cílka s názvem „Budoucnost násilí: Nové děsivé možnosti pro teroristy.“ V lecčems rozvíjí naše nedávné příspěvky o potenciálu zneužití komerčních dronů, upozorňuje ovšem i na další „možnosti“, které přináší dnešní závratný rozvoj technologií, jimž jsme morálně ještě nedozráli. Pojďme si je ve zkratce představit i zde…
Jako by se uzavíral pomyslný kruh a naplňovaly vize autorů sci-fi, protože naše civilizace je už nejen závislá na technologiích, ona s nimi koexistuje a v některých ohledech dokonce splývá. Můžete si do dlaně nechat implantovat čip a platit pouhým mávnutím ruky nad čtečkou karet. Děti z generace Z tráví v „interakci“ se svým smartphonem kolem pěti hodin denně. Piloti dopravních letadel si klidně během letu dají šlofíka. A můžete si domů nastěhovat ledničku, která objedná dovážku nákupu za vás, protože nejlépe ví, které potraviny v ní brzy dojdou. V některých státech už silnice brázdí autonomní vozy, které vyrobily roboty prakticky bez zásahu ruky montéra.
Zároveň není problém vyrobit si doma na 3D tiskárně útočnou pušku AR-15, která vydrží až 600 výstřelů. Nebo si pořídit domácí laboratoř a objednat si vzorky, z nichž zrekonstruujete vir pravých neštovic. Cílek upozornil, že ještě před pár lety to týmu vědců trvalo asi tři roky, dalšímu týmu už jen dva týdny. Návody naleznete (kde jinde?) na internetu a zkuste se zamyslet, co tam vlastně dneska ještě nenajdete. Zatímco starší generace (rozumějte X) žasla nad tím, že tam je návod na výrobu střelného prachu nebo napalmu (což se ovšem učilo i v chemii osmé třídy), dnes je tam nejen jakákoli myslitelná informace, ale také eshop, který ingredience ochotně dodá. Pak stačí zajít do modelářství, Alzy nebo na vietnamskou tržnici, koupit si dron a za pomalého letu vysypat náklad na libovolné místo.
Z toho plyne, že armádu disponující účinnými zbraněmi, si může dnes založit prakticky kdokoli, aniž by se při tom jako formální státy cítil vázán mezinárodními konvencemi. Problém je, že ozbrojené síly a bezpečnostní sbory na takovou eventualitu nejsou nijak připraveny. Poslední dobou se pohoršujeme, když zejména zpravodajské služby žádají zvýšení svých pravomocí v oblasti online šmírování občanů, ježto je to ovšem jediná možnost, jak se s trochou naděje dostat k informacím, které takové plány zloduchů odhalí. Včasné odhalení je každopádně jediná možnost, jak útoku zabránit, protože jakmile je podomácku vyrobená zbraň hotova a naložena na nosič, jejímu doručení prakticky zabránit nelze.
Velkým odvětvím je kybernetická bezpečnost a je smutným nedorozuměním, že ji běžní občané chápou jako téma, které se jich samých netýká. Z televizních novin ji znají jen jako nabourávání serverů filmových studií a zveřejnění novinek na internetu ještě před premiérou. Celá šíře tohoto bojiště se jim odhalí, až když jim hacker zablokuje data a žádá výkupné, případně jim šlohne heslo na webu, který se tváří jako stránka banky. Češi jsou relativně chudí, tak se to u nás týká stále jen zlomku osob.
Přesto, dovedete domyslet, jak snadno se stanete rukojmími kyber zločinců, až přejdeme na IoT, tedy internet věcí, kdy pomalu každý elektrospotřebič bude mít SIM kartu a bude komunikovat s ostatními? Nejméně škodlivý bude virus, který vám nedovolí otevřít ledničku. Ten, který převezme řízení vašeho vozu a dá vám pět minut na převod peněz vyděračům, než vás roztříští o nosník dálničního mostu, nebude legrační ani trochu. Jistě, výrobci jsou si toho vědomi a vyvíjejí "neproniknutelné" šifrování, toliko však z historie víme, že navrch měli vždy zločinci.
Tím se konečně dostáváme k tomu nejzajímavějšímu – úplné změně bezpečnostního paradigmatu, které se z moderního stadia asymetrické války a postmoderního stadia hybridní války posouvá k post-postmodernímu konceptu, který Cílek ve svém článku krásně pojmenoval jako „mnoho útočníků, mnoho obránců“. Chtělo by to ještě doplnit „mnoho cílů“. Každý člověk na téhle planetě, který je přiměřeně počítačově gramotný a online, je potenciálním cílem, pachatelem i obráncem. A to právě díky pupeční šňůře, která nás 24 hodin denně a po celý život pojí k síti.
Nemohou nás chránit jen bezpečnostní složky. Je sice fajn, když zakládají nové jednotky typu droní letky a centra kybernetické ochrany, primárně však bude nejvýše v jejich silách chránit stát – jeho instituce a klíčovou infrastrukturu. I k tomu budou potřebovat outsourcing ze strany technologických firem a mnoho dalších posil. Samozřejmě ty někde vyšetří ze svých řad – třeba autonomní vozy budou jistě respektovat předpisy a pokud by vás snad napadlo dupnout na plyn, rovnou vám na displeji vyskočí pokuta, kterou uhradíte mávnutím ruky. Takže dopravní hlídky se zdrcnou na minimum a ušetřená tabulková místa se přesunou na kyber bezpečnost.
Pořád tu ale zůstane požadavek, aby se občané bránili z velké části sami. Dnes si platí antivirový program v plné verzi asi tak každý desátý, ke všemu jen pro domácí počítač, nikoli smartphone. Přijde den, kdy jeho platby nastavíte na SIPO pro každý elektrospotřebič v domácnosti. Už dnes je normální, že si soukromé firmy i státní podniky platí online ochranu u specializovaných poskytovatelů, ani je nenapadne očekávat její zajištění od policie. Nepřátelské státy, ale i zločinecké bandy, které ještě nedávno přepadávaly benzinové pumpy, si dnes platí hackery, kteří ty slušné a neopatrné okrádají a drží pod krkem.
Je příznačné, že v tomto směru ti zlí nezaspali, naopak drží myš na tepu doby, my ostatní se jen nesměle rozkoukáváme. Stálo by konečně za zamyšlení, zda všechny ty obrovské penězovody směřované prizmatem první a druhé světové války k vývoji tanků, letadel a bomb, neobrátit k prostředkům, jimiž se bude válčit v 21. století. Mimo jiné i proto, aby tradiční státní útvary, jejichž setrvačnost je značná, nebyly na poli bezpečnosti jen jedním z mnoha – a ke všemu slabých – útočníků a obránců. Situace je totiž zhruba taková, jako bychom místo předválečného opevnění (a to samo bylo nemoderní) stavěli na hraniční kopce vozové hradby.
PS: Jistě by pomohlo, kdyby policie a armáda toto téma srozumitelně podaly občanům v obšírné osvětové kampani, protože s jistým pochopením pro politiky usilující o navýšení příslušných rozpočtů nelze než konstatovat, že 80 % národa řadí problematiku dosud jen do říše sci-fi filmů, tudíž výdaje na ni za plýtvání daněmi. Vážení, proberte se, každé sci-fi se jednoho dne stává realitou!
