Proč a jaké potřebuje AČR pásové obrněnce (1): Úloha BVP
Tendr za 53 miliard korun na nová bojová vozidla pěchoty nabírá na obrátkách. O možných kandidátech a procesu jejich výběru se hodně píše a mluví. Pojďme si ale nastínit, jaká je vůbec úloha pásových vozidel, resp. jak se půl století vyvíjela bojová vozidla pěchoty v kontextu nasazení s dalších technikou. Teprve pak bude mít smysl věcně uvažovat, jaké na ně má AČR klást požadavky…
Co jsou, proč a jak vznikla bojová vozidla pěchoty
Nejjednodušší definice BVP je taková, že jde o vozidla dopravující pěchotní družstvo, s palebnou silou kanónu ráže 20 mm a více (viz Smlouva o konvenčních ozbrojených silách). Musíme si ovšem uvědomit, z jaké doby takovéto definice pocházejí. Oproti obrněným vozidlům/transportérům (pásovým i kolovým) , mají BVP jak vyšší palebnou sílu, tak i balistickou ochranu, a jsou obvykle pásová, v některých případech též kolová.
Anebo jinak – v tradičním pojetí jsou BVP to, co jede v útoku hned za tanky. Zatímco obrněné transportéry byly určeny jen k přepravě vojáků územím, kde se občas střílí z ručních zbraní, tedy coby "obrněný autobus" s lehkou výzbrojí. Případně se hranice mezi OT a BVP dá určit tak, že OT mají kulomet, BVP kanón (a samozřejmě i kulomet, volitelně protitankové řízené střely či granátomety). V dnešním pojetí pak BVP operují i samostatně, vlastně až konkurují tankům.
Foto z textu o tom, proč je chodit za tanky nebezpečné (zde)
Potřeba vyvinout BVP vyplynula ze zkušeností v druhé světové válce, a i řady konfliktů v různých místech světa během studené války, kdy z historických filmových záběrů každý ví, že se do sebe pustily buď jen tanky, nebo se za tanky kryla a postupovala pěchota. Krytá ale byla nedostatečně a spíše musela běžet.
Z dnešního pohledu musíme též zakalkulovat, jaké spektrum protitankových zbraní se dnes na možném bojišti nachází, a též, že rychlost tanků ve 40. až 80. letech byla dost rozdílná od rychlosti tanků (a tím míněno i ostatních bojových vozidel) současnosti. Vojáci s velkým "HUURRRÁÁÁÁ" běžící mezi tanky, BVP a OT by museli asi být nadlidé.
Ale vraťme se do minulosti - na vojenské přehlídce v Moskvě roku 1967 se poprvé objevily BMP-1 (česky BVP-1), a sice vyzbrojené 73 mm kanóny, což byla do té doby výzbroj lehkých tanků. Tento tehdy revoluční koncept obrněnců v útrobách (dosti stísněných) přepravoval pěchotní výsadek. "Západ" reagoval uvedením bojového vozidla pěchoty MARDER až v roce 1975. Byl prostornější a lépe pancéřovaný, což nepřekvapuje – oproti sovětskému heslu "nas mnogo" brali němečtí konstruktéři v potaz komfort a bezpečnost vojáků. Velikost MARDER však znamenala i nárůst hmotnosti, což způsobilo, že zatímco se BVP-1/2 může plavit, MARDER nikoli.
Foto: BMP-1 v Iráku, Wikipedie
Američané zavedli IFV (Infrantry Fighting Vehicle = BVP) do výzbroje od roku 1982, a sice M2 BRADLEY – dodnes ikona pozemních jednotek US ARMY, jež si však již odsloužila své a bude brzy nahrazena.
O dekádu později už díky němu nikdo nepochyboval, jak zásadní je úloha bojového vozidla pěchoty na bojišti – během války v Perském zálivu totiž tato vozidla BRADLEY zničila více irácké techniky než tanky M1 ABRAMS, nutno však přiznat, že díky PTŘS (protitankovým řízeným střelám) a nikoliv kanónové či jiné výzbroji. Na druhou stranu to byly tanky ABRAMS, jež díky svému pancéřování odolaly přímým zásahům iráckých T-55 nebo T-72.
Co určuje podobu dnešních BVP a kam se bude ubírat
Vývoj dalších BVP (na sklonku 80. let třeba ASCOD a CV90) konstrukčně vycházel ze západní filozofie – zvětšoval se prostor pro přepravované vojáky a zvyšovala se jejich bezpečnost mohutným pancéřováním, tedy víceméně BVP z těchto let suplovaly a suplují roli OT a BVP současně. Takže vzrostla také jejich hmotnost – z 20 tun u BVP-1/2 až k dnešním 40 tunám. Čímž se BVP posunula do hmotnostní kategorie tanků T-72.
Z konfliktů v 90. letech, a především v novém miléniu (Irák, Afghánistán) vyplynuly požadavky na lepší ochranu proti minám a IED (nástražným výbušným zařízením), ale rovněž větší palebnou sílu – kanóny ráže 20 až 25 mm se ukázaly nedostatečné, současná bojová vozidla pěchoty nabízejí ráže obvykle 30 nebo 35 mm, Rusko zavádí vozidla dokonce s ráží přes 50 mm.
Tímto ale BVP narážejí na pomyslný strop. Pokud by byla dále rozvíjena ochrana pěchotního družstva a velikost ráže kanonu, tedy i hmotnost věže a vezené munice, jejich celková hmotnost by se vyšplhala třeba až na 70 tun. Na to podvozky BVP nejsou stavěny, navíc by to způsobilo problémy při organizování přepravy (železniční, silniční i letecké), nemluvě o spotřebě paliva, zhoršení průchodnosti terénem, snížení rychlosti (dnešní modely kolem 70 km/hod, přitom již BVP-2 dosahovalo 65 km/hod).
V souladu s prudkým rozvojem technologií lze samozřejmě, bez většího dopadu na hmotnost vozidel, zlepšovat jejich pozorovací, zaměřovací a komunikační systémy, jakož i automatizovat jejich ovládání.
Asi vás napadne, že podobně jako u osobních automobilů už si nevyměníte ani žárovku ve světlometu… Na to se samozřejmě myslí, například nejnovější a nejbezpečnější BVP PUMA disponuje systémy, které umí vozidlo při poruše přepnout do nouzového režimu, aby zůstalo pohyblivé a schopné palby – tedy nezastaví se (stojící vozidlo je optimální cíl a i hodně vystresovaný střelec s pancéřovkou se trefí) a je možno s ním odjet do úkrytu.
Dalším důsledkem výše popsaných trendů je zmenšení výsadku. Prvotní BVP-1 bylo stísněné a ne příliš bezpečné (vojáci seděli na nádrži s palivem a pancéřování bylo/je jen proti ručním zbraním), avšak konstruováno pro 8 vojáků – tedy družstvo v počtu, který drží dosud i naše armáda.
Některá moderní BVP počet osmi přepravovaných osob zachovávají, jiná nabízejí místa jen pro 6 osob. Dokonce i naše BVP-2 převezou jen šestičlenný výsadek. Pochopitelně je na zvážení – a nejnovější americké studie se k tomu přiklánějí – družstva na tento počet zmenšit, protože původní vyšší počty byly formovány v hluboké historii, jsou spíše tradiční než nutně funkční (redukce osob v družstvech naposledy letos oznáminal USMC).
Trendy tohoto století lze číst tedy tak, že BVP podporuje moderní rychlé tanky v dynamickém boji. Je úkolem jiných vozidel přepravit na bojiště bezpečně vojáky. Ti se tam pak pohybují v malých týmech a jejich úkolem je prohledat zákopy, budovy apod.
(Pozn.: Na tento článek navazuje pokračování zde.)
