Prázdninové tipy (díl 2): Jak si kdo ustele, tak si lehne, aneb postřehy nejen ke karimatkám. | OzbrojeneSlozky.cz

Před nějakými třiceti lety spávali čeští kempaři ještě jen tak na zemi. Pak začali k batohům připínat pěnové karimatky, posledních pár let samonafukovací. Do toho se do nabídky vrátily klasické nafukovačky a supermarkety se předhánějí nabídkou „nafukovacích postelí“. Nebo je libo lehátko? Nejde vám z té nabídky hlava kolem? Běžná logika „čím víc, tím líp“ zde bohužel neplatí, proto se vám následující článek může hodit, aby se vám dobře spalo a neměli jste vítr v kapse zbytečně.

Na prvním místě fyzikální zákony: tepelný odpor

Jedna věc je pohodlí a druhá věc tepelná izolace. Na tvrdé zemi se pravděpodobně vyspíte, nejvýše se proberete poněkud rozlámaní, ale pokud se budete celou noc klepat zimou, tak se prostě nevyspíte vůbec. A o to tady jde především – spacák sice izoluje, ale jeho spodní část stlačíte, takže nezbude vzduch, který byste si prohřáli, spíše zafunguje tako tepelný most s chladnou zemí.

Psali jsme:Letecká služba Policie ČR pořídila nové brýle pro noční vidění.

Takže potřebujete mít ještě něco pod sebou, a to něco by mělo mít dostatečný tepelný odpor R. Pro tento účel se u různých typů „podkladu“ pohybuje od 1 do 9,6 a zřejmě se i u lepších karimatek setkáte s hodnotami kolem 2-3 a kde takový údaj výrobce neuvádí, nedělejte si iluzi, že překročil minimální mez. Ostatně, raději jej neuvádí ani známé outdoorové značky, které prodávají „samonafukovačky“ za dva tisíce korun.

Porovnání z hlediska tepelné izolace:

• Obyčejná nafukovací matrace – vzduch v ní víceméně volně cirkuluje, čímž se ochlazuje, s větší výškou je vzduchu více, až jej nemáte šanci prohřát.
• Klasická pěnová karimatka – ty klasické jsou dnes považovány za vhodné spíše jako podložky na aerobik a jógu. Lepší tepelný komfort poskytují moderní verze s nepravidelným povrchem, v jehož drážkách se udrží ohřátý vzduch, zhotovené z materiálu EVA. Nejlepší z nich poskytují tepelný odpor R kolem 2,6.
• Alumatka – je to igelit a alobal, udržela by vás provizorně v teple, pokud byste se jí obalili celí – proto je v lékárničkách, zabrání rozpálení volantu auta za jeho předním sklem, ale teplo na spaní nezajistí.
• Samonafukovací karimatka – jsou v ní pěna a přepážky zadržující vzduch, přesto hodně záleží na provedení a je otázkou, zda tepelnému odporu odpovídá cena, protože (viz výše) ani řada značkových výrobců jej v popisu neuvádí.
• Nafukovací „postelová“ matrace – jsou v ní sice přepážky, ale žádná hmota, rovněž její výška neumožňuje, abyste vzduch v ní vyhřáli, nicméně díky výšce vás drží dále od nejchladnějšího vzduchu, který se drží při zemi, takže ten vás neobklopuje.
• Skládací lehátko – nabízí stejný efekt jako vysoké nafukovací matrace, tedy drží vás nad nejchladnějším vzduchem u země, ovšem samo o sobě nijak neizoluje.
• Hamaka (houpací síť) – platí totéž jako u lehátka. Protože hamaku si nevěsíte ve stanu, chybí jakákoli izolace, možnost prostor si vydýchat.

O princezně na hrášku

Někdo má radši tvrdý podklad, někdo je jak ta princezna na hrášku a nevyspí se kvůli sebemenší nerovnosti. Pro běžné letní kempaře, pakliže si nepostavili stan hned vedle potoka (táhne od něj studený vzduch) nebo neschytali studenou frontu, která trhla rekord i v Karolinu, vlastně tepelná izolace nemusí být tak zásadní jako právě pocit uléhání do měkkého. Přesto i o tom, co je měkké, panují kdejaké mýty.

Porovnání z hlediska pohodlí:

• Obyčejná nafukovací matrace – záleží na výšce, u tenčích modelů můžete těžší tělesnou partií „prosednou“ až na zem, ale případné kamínky a nerovnosti neucítíte. Pozor ale na klouzavé povrchy.
• Klasická pěnová karimatka – ani v tlustším provedení neutlumí všechny kamínky a rozhodně neposkytne pocit ležení v postýlce.
• Alumatka – tady je pohodlí nulové.
• Samonafukovací karimatka – velmi dobře odstíní nerovnosti povrchu a kamínky, nebudete se do ní nijak bořit, přesto půjde o tvrdé spaní. A pozor na sklouzávání (lepší varianty jsou označeny jako protiskluzové).
• Nafukovací „postelová“ matrace – můžete se trochu více bořit v oblasti boků, ale v zásadě nepoznáte rozdíl oproti své domácí postýlce.
• Skládací lehátko – obvykle bývá jeho látka tak vyšponovaná, že máte pocit, jako byste spali na prkně, v zásadě se na ní dá spát dobře na zádech, ale rozhodně ne na boku.
• Hamaka (houpací síť) – zcela zásadní je její délka, způsob vypnutí a materiál, kdy u dobrých modelů (dlouhých s vysokými boky) můžete za ideálních podmínek spát i na boku. Pokud není hamaka z látky, nýbrž sítě, tak bez jejího něčím dalším na celonoční spánek zapomeňte.

Za ty peníze by to mělo něco vydržet

Řekněme, že „něco pod spacák“ seženete od stovky do dvou tisíc. Cena odráží spíše tepelnou izolaci a mnohdy spíše logo značky. Odolnost je do značné míry předurčena konstrukcí a materiálem. Pojďme proto rovnou ke srovnání…

Psali jsme:Den pozemního vojska BAHNA 2024. Zahajte prázdniny na největší přehlídce vojenské techniky a historie

Porovnání z hlediska odolnosti

• Obyčejná nafukovací matrace– záleží na materiálu, pokud pamatujete modro-červená lehátka z éry socialismu, tak ta vydržela leccos, ale tento materiál už nějak vymizel. Nafukovačko můžete snadno propíchnout, běžněji začne unikat ze spáry.
• Klasická pěnová karimatka – je prakticky nezničitelná, i pokud ji někde natrhnete, plní nadále svoji funkci.
• Alumatka – bývá olemována, díky čemuž se hned neroztrhá – a i kdyby, tak je pořád použitelná (sic tedy teplo a pohodlí jaksi stejně nezajistí).
• Samonafukovací karimatka – levnější modely s „knoflíky“ dříve občas explodovaly, stejně tak odcházejí plastové ventilky, proto mají kvalitnější modely ventilky kovové. V zásadě protržení nebo jinak způsobený únik vzduchu tolik nevadí, vnitřní výplň zkrátka zůstává permanentně nafouknutá, ale je tam. Samozřejmě v místech nejtěžších tělesných partií si pak vzduch vytlačíte a v daném místě tepelná téměř izolace vymizí.
• Nafukovací „postelová“ matrace – bývá zhotovena z poměrně pevné látky, aby udržela větší tlak vzduchu, spíše než proražením tedy dojde k poškození ventilu, ze všeho nejčastěji však k odtržení vnitřních přepážek (mimo jiné tím, že po ní chodíte, čímž ji nerovnoměrně zatěžujete). Vyfouknutá je nepoužitelná, vypoulená nepohodlná. Kamarád používal toto lůžko za 600 korun místo postele doma po dobu půl roku, než došlo k vypuknutí, které navíc v obchodě uznali jako reklamaci.
• Skládací lehátko – je ze své podstaty velice odolné, téměř nezničitelné. Pochopitelně odlehčené verze z hliníku by teoreticky šlo nějakou neopatrnou manipulací poškodit.
• Hamaka (houpací síť) – je rovněž velice odolná, zvláště pokud je zhotovena z rip-stop tkaniny.

Kdo se s tím má tahat

Hmotnost, skladnost a použití jsou poslední parametry, které je třeba brát v potaz, a to stejnou měrou jako předešlé. Je totiž velký rozdíl, zda jedete na týden do kempu k Máchovu jezeru, nebo na trek v Alpách. Každému je asi jasné, jak se to s jednotlivými variantami má, ale opět to pro přehlednost rozepíšeme…

Porovnání z hlediska přepravy a použití

• Obyčejná nafukovací matrace – lehoučká, sbalená zabere místo jako mikina, nafouknete ji několika mohutnými dechy.
• Klasická pěnová karimatka – lehoučká, rozložíte ji jedním mávnutím, ale musíte ji nosit připnutou z vnější strany batohu.
• Alumatka – lehoučká, sbalená zabere místo jako mikina, rozložíte ji jedním mávnutím.
• Samonafukovací karimatka – trochu těžší, musíte ji nosit z vnější strany batohu, rozbalíte ji mávnutím a povolením ventilku.
• Nafukovací „postelová“ matrace – těžká, velká, k nafouknutí je třeba pumpička.
• Skládací lehátko – těžké, lze připnout k batohu, k rozložení je třeba pár pohybů a obvykle trochu síly.
• Hamaka (houpací síť) – lehká, zabere místo jako mikina, po zácviku ji připevníte lehce – ale je třeba najít dva dostatečně pevné stromy v optimální vzdálenosti.

Závěrem…

Snad je každému jasné, že si musí uvážit, na jaký typ výletu, kam a v jakém počasí se chystá. Není od věci pořídit si do výbavy více variant. V případě nafukovacích „postelí“ je uplatníte jednak v rodinném stanu někde u vody, jednak jako přistýlku pro návštěvy doma. Cena kolem 600 korun v běžných marketech, které navíc nedělají vofuky s reklamací, hovoří jednoznačně pro.

Naopak na obyčejné nafukovačky se vykašlete. Totéž platí o alumatkách – jedině nás napadá, že kamarádka používala klasickou pěnovku spolu s alumatkou a chválila si to, ale to je subjektivní.

Samonafukovací karimatky jsou asi nejlepším řešením jako kompromis mezi všemi kritérii, v posledních letech se hodně zlepšila kvalita i těch obyčejných za 400 korun, nicméně ty ne vždy disponují kovovým ventilkem a protiskluzovou úpravou. Platit 2000 korun za značkové je, mnohdy opět bez těchto vlastností, je druhý extrém.

Co se týče pěnových karimatek, smysl mají jen ty moderní z materiálu EVA a tvarované pro zadržení vzduchu, tomu ovšem odpovídá jejich cena. Každopádně na delší trek, kde byste už váhu samonafukovačky pocítili, navíc dále od civilizace, kde by její protržení znamenalo komplikaci, jsou právě tyto pěnové karimatky nejlepší volbou.

Nakonec skládací lehátka a hamaky jsou vhodné jen pro atypické účely. Lehátka pro nocování na velkých akcích, kde jsou k dispozici vojenské stany. I tak je dobré položit na lehátko ještě samonafukovací nebo pěnovou karimatku, jednak pro tepelnou izolaci, jednak pro pohodlí. Hamaky jsou jakýmsi nouzovým řešením, případně pro výletníky, kteří mají omezený prostor (třeba motorkáři), případně se vydávají do končin, kde není radno spát na zemi (džungle).

Postřehy dali dohromady dobrovolníci Spolku VLČÍ MÁKY.