Válka o Aktivní zálohu 2: Aktuální bitva proti Asociaci záložních brigád
Podle kladných ohlasů čtenářů na analýzu bojů ministerstva, armády a samotných aktivních záložáků soudíme, že se všem zájemcům podařilo zorientovat v dlouhodobém kontextu. A nyní do něj tedy můžeme zasadit spor, na který se aktuálně soustředí pozornost dokonce poslaneckého výboru pro obranu.
Zrod koalice ministerstva a armády proti AZB
Asociace záložních brigád (AZB) je jedním z mnoha spolků, které spolupracují s resortem obrany. Co dělá, jak funguje, si můžete načíst na www.aktivnizaloha.cz – vůbec to není špatné, žádný z dalších „konkurenčních" spolků se s ní nemůže co do kvality a množství aktivit určených příslušníkům Aktivní zálohy měřit, AZB dělá veškeré aktivity dobrovolně, organizuje a financuje je sama, včetně těch spojených s členstvím v CIOR. Výsledky jsou dlouhodobé a organizace tak jako řada dalších není založena na snaze vehementně nabírat členy (jichž má nyní asi tři sta plus několik kolektivních členů a memoranda o spolupráci s dalšími čtyřmi organizacemi podobného zaměření), nýbrž organizuje aktivity pro všechny příslušníky AZ a nejen je. Od počátku se prioritně věnuje Aktivní záloze, je v tom etablovaná a konzistentní.
Už ministryně Parkanová vydala doporučení, aby právě AZB (po nezdařeném působení jiné organizace) zastupovala ČR v CIOR, Mezispojenecké konfederaci záložních důstojníků, kteréžto je partnersky navázáno na Vojenský výbor NATO (ten, jemuž nyní předsedá generál Pavel), stejně jako Komise NATO pro rezervní síly NRFC, přičemž mezi CIOR a NRFC upravuje vztah memorandum (jedná se tedy o jakýsi trojúhelník MC NATO-NRFC-CIOR). Toto memorandum mimo jiné řeší, že NRFC a CIOR vždy po dva roky předsedá stejný stát, že mají společné kongresy a další druhy zasedání. Jinými slovy, jsou to v našem spojeneckém bloku dvě nejvyšší organizace ruku v ruce řešící otázky rezervních sil. S tím rozdílem, že NRFC řeší všechny rezervní síly států NATO, CIOR sdružuje organizace zastupující důstojníky v záloze (v praxi jsou členy i poddůstojníci a mužstvo, takže již před dvěma roky otevřel CIOR možnost redefinice oficiálního statusu, aby se jeho působnost rozšířila – prakticky tak již funguje).
Když se vrátíme k AZB, ta si vedla dobře jak na domácím poli (a její představitelé byli zapojeni nejen do tvorby Koncepce Aktivní zálohy), tak na poli mezinárodním jako člen CIOR. Zorganizovala jeden z mezinárodních kongresů (včetně zasedání NRFC), ten dovedla do Brna, tehdejší vedení Ministerstva obrany to považovalo za úspěch, armáda se (v duchu předešlého rozboru) holt podřídila a participovala. Stálo jí to zajištění disciplín na mezinárodní soutěži záložáků MILCOMP, ministerstvo dodalo autobusy pro přepravu účastníků a přispělo částkou 80 000 korun na recepci ministra obrany pro 500 osob z 37 zemí na Špilberku, kterou jinak zajistila rovněž AZB. Mezinárodní zasedání CIOR a NRFC v ČR již před jejich konáním a logicky po vynikajícím průběhu bylo všemi stranami chápáno jako předznamenání toho, že Česká republika se v nejbližším volném termínu ujme předsednictví CIOR a NRFC.
Stalo se ale to, že se změnili ministři a při tom současném (a jeho velice nečitelné strategii) se armáda (z důvodů popsaných v předchozí analýze) rozhodla utrhnout malicherné vítězství („vyrovnat účty"), k čemuž jí pomohla vytvořit prostor nejen její vlastní kreativita, ale rovněž vojenský historik, průvodce exkurzí po ministerstvu, častý host rozhlasových a tv pořadů, autor řady historických publikací a toho času také ředitel odboru pro válečné veterány (což je asi jediná činnost, kterou nestíhá) plukovník Stehlík. Jím řízený odbor totiž řeší spolupráci se všemi nestátními organizacemi s návazností na resort, tedy i s AZB, jakkoli tato se nestará ani o veterány, ani nesdružuje vojenské důchodce, nýbrž napíná veškeré síly k podpoře AZ.
Bohužel, ministerstvo obrany či armáda totiž dosud nezřizují „kanceláře", které by spolupracovaly s neziskovkami podle jejich zaměření. Jde o kompetenční problém, který je znám již mnoho let a po celou dobu jej nikdo nechce řešit. Zatímco organizační řád ministerstva obrany určil pro styk s organizacemi odbor pro válečné veterány, AZ zcela věcně spadají pod generální štáb. Ten však nemá nikde ani zmínku o spolupráci s těmito organizacemi, kdežto ministerský odbor se výcviku AZ zcela logicky nevěnuje. Dlouhodobou praxí bylo, že AZB tedy komunikuje napřímo s generálním štábem a kabinetem ministra.
Stalo se, že ministr – patrně sám o sobě neorientován – nechal nejprve rozhodování o předsednictví NRFC a CIOR na generálním štábu. Ten v očekávání, že na něj v tomto směru bude vytvářen obvyklý tlak, celou věc doporučil a dokonce aktivně hledal řešení zapojení AZB, resp. pomoci s úhradou nákladů spjatých s činností prezidentského týmu v čele CIOR. Mezitím se ale do věci vložil plk. Stehlík, do jehož gesce AZB formálně spadá, a naprosto nepochopitelně začal vytvářet záminky k utnutí spolupráce AZB s ministerstvem. Toho zase využil generální štáb, cítící se konečně silný v kramflecích, takže své původní doporučení stáhnul, což si nyní důkladně rozebereme...
Pozoruhodné kotrmelce a výmluvy resortu obrany
Z memoranda mezi NRFC a CIOR vyplývá, že má předsedat táž země, ale v materiálech resortu obrany, které se týkají předsednictví, se toto vysvětluje nesprávně, jelikož memorandum těchto organizací používá obrat „should" namísto „have to" či „must", kteréžto se v právní angličtině neužívají. Jenže podle angličtinářů na generálním štábu to tedy znamená, že může, ale nemusí. Samozřejmě, že sloveso „should" se v angličtině používá primárně k vyjádření povinnosti, ve smyslu „tak to bude, tak se to udělá". A tak se generální štáb ohání ještě rovnou tím, že memorandum mezi CIOR a NRFC je vůbec neplatné. Raději nedomýšlet, jak si jednou budou vykládat článek 5 Washingontské smlouvy.
Kromě vytvoření manévrovacího prostoru zpochybněním elementárního vztahu dvou mezinárodních organizací ale bylo nutné nějak odůvodnit, proč nepodpořit AZB v předsednictví CIOR a – jelikož zde není jiná organizace (resp. za ČR není v CIOR, protože každý stát zastupuje právě a jen jedna), jež by mohla tuto roli zastat – také odůvodnit, proč vůbec nebude ČR předsedat současně NRFC a CIOR, ale jen NRFC. Tak někoho napadlo pohrát si s rozpočtem. AZB totiž na samém počátku úvah o předsednictví poskytla zástupci AČR při NATO, generálu Balounovi, podklady, v nichž rozepisuje strukturu výdajů spojených s vedením CIOR (počty osob, počty cest do zahraničí apod.).
A ten dospěl k celkové částce 20 mil. korun na dva roky + půl roku před a půl roku po- předsednictví, přičemž počítal s pěti zástupci pro NRFC a devíti pro CIOR, kdy dva hlavní zástupci CIOR by po dobu dvouletého předsednictví byli zaměstnáváni resortem na poloviční úvazek, zbylí asistenti jen na dohody o provedení práce, což by umožnilo vysílat je na pracovní cesty na všechna potřebná jednání, kde by si ale část nákladů již hradili sami. Pro představu – celkové personální prostředky by činily pro vojáky v NRFC celkem 3,2 milionu, pro dočasné pracovníky v CIOR 1,6 milionu ročně. Další menší výdaje byly počítány na provoz kanceláře, tiskové materiály a upomínkové předměty.
Ovšem, že takový rozpočet v nikom nemohl budit nedůvěru a vlastně byl s ohledem na význam předsednictví docela malý. Náčelník generálního štábu Petr Pavel následně nechal proveditelnost předsednictví rozvést, přičemž generál Adam, v jehož gesci je Aktivní záloha, na související poradě odprezentoval již částku 20 mil.(!), nicméně doporučil předsedat NRFC i CIOR a nějakým způsobem podpořit AZB (např. navrženým způsobem zaměstnání jejich reprezentantů).
Pak nechal náčelník znovu vše „přepočítat", a tak se posléze v jeho informační zprávě (datované 3.9.) pro ministra obrany objevilo pro změnu 15 mil. Kč – jenže ne pro obě organizace, pouze pro zajištění
reprezentace AZB v CIOR, resp. konkrétně uzavření dohody o pracovní činnosti se třemi zástupci AZB! Armáda se začala tvářit, že její účast ve vedení NRFC vlastně nic stát nebude, kdežto vedení CIOR reprezentanty AZB je předražené. Jde o do očí bijící rozdíl mezi angažováním deseti osob z AZB a pěti profesionálních důstojníků AČR za dvacet miliónů se všemi dalšími náklady včetně kanceláře (návrh gen. Balouna), a personálními náklady na tři osoby z AZB za patnáct miliónů (návrh gen. Pavla). Přestože tohle řešení zpráva doporučovala, působí dojmem, že jejím cílem bylo ministra naopak zviklat a odradit, aby české předsednictví CIOR smetl se stolu. Není asi třeba dodávat, že vykřikovat, že AZB chce po MO patnáct míčů (a zamlčet, že jde o konstrukt generálního štábu) je podpásové a AZB poškozuje.
Přesto tato hra s čísly zřejmě nestačila, a tak se musel se zapojit ještě plukovník Stehlík, který začal za svůj odbor žádat po AZB informace typu jména vedení, kontakty, počty členů. Ostatně toto je zmíněno i v informační zprávě a tyto informace byly ze strany AZB předloženy náčelníku generálnímu štábu, protože ten připravoval zprávu pro ministra obrany a veškerá jednání se – tak jako třeba v případě brněnského kongresu CIOR a NRFC – vedla na jeho půdě. Takže na výzvu plk. Stehlíka vedení AZB velice slušně odpovědělo a stran dotazů na soubor základních informací o organizaci jej odkázalo na generální štáb. A to byla chyba, protože mimo jiné i nedodáním těchto podkladů bylo později odůvodněno vypovězení memoranda mezi ministerstvem a AZB. Ale k tomu se teprve dostaneme.
Teď zůstaňme ještě v době, kdy byla otázka předsednictví alespoň podle dokumentů resortu stále otevřená. Nejprve tedy 3. září putovala od náčelníka generálního štábu k ministru obrany informační zpráva s doporučením vzít obojí předsednictví. Ovšem 30. října pak k ministrovi putovala „tatáž" zpráva, ale již s odmazaným závěrečným odstavcem, který navrhoval personálně angažovat zástupce AZB a další náležitosti. Zatímco původní doporučení znělo ujmout se vedení obou organizací a podpořit AZB v této činnosti, opravené pak jen převzít vedení NRFC a CIOR nikoli.
A ještě jedna perlička - mezi vznikem první a druhé informační zprávy se uskutečnila schůzka náčelníka a ministra, o níž se prořekl plk. Stehlík v jednom z dopisů AZB, přičemž označil tuto schůzku jako termín, kdy bylo rozhodnuto o nedoporučení předsednictví CIOR. Opravdu zvláštní, že plk. Stehlík datuje toto rozhodnutí dva týdny před vznik nedoporučující informační zprávy generálního štábu.
Pomsta
Soubor výše popsaných fabulací a „náhod" nicméně nic neměnil na tom, že AZB počátkem listopadu přišel z odboru pro válečné veterány dopis se stručným sdělením, že ministr obrany na základě informační zprávy k převzetí předsednictví CIOR v letech 2016-2018 Českou republikou nedoporučil. Asociace záložních brigád si pak vyžádala znění oné druhé zprávy (ministerstvo ji vydalo až na základě žádosti o svobodném přístupu k informacím) a její prezident na nějaké zimní akci oslovil ministra, zda by nechtěl celou věc ještě zvážit. Ten souhlasil a veškeré materiály obdržel – překvapivě (?) i toto bylo později použito proti AZB, ale nepředbíhejme.
AZB totiž na okamžik víceméně rezignovala. Dle standardů totiž měla předložit v CIOR jakýsi „no objection letter" od ministra, zjednodušeně dokument, který vyjadřuje podporu AZB v této činnosti. Jenže ministerstvo nejen, že odmítlo finanční podporu, ale také tuto morální, bez které AZB nemohla kandidaturu podat. Pak ale 19. února 2015 proběhlo společné jednání vedení CIOR a NRFC v Bruselu, na němž generál Adam přednesl záporné stanovisko ministra, ale současně sdělil, že AZB je samostatný právní subjekt, navíc ministerstvo ani generální štáb nejsou členy CIOR. Prohlásil, že AZB tedy nepotřebuje žádné doporučení a je jen na ní a CIOR, jak se v dané věci rozhodne. AZB byla následně vedením CIOR vyzvána k podání kandidatury i za těchto okolností.
Takže kandidovala a drtivou většinou hlasů uspěla. Některé členské organizace CIOR zároveň nabídly AZB finanční i personální podporu. Což ovšem bylo jasným vzkazem o morálním vítězství AZB a jalovosti několikaměsíčních piklí generálního štábu a ministerstva obrany. Postoj, který k záležitosti zaujal CIOR, svědčí nejen o dobré práci AZB a jejím postavení v této mezinárodní organizaci, jež se v letech 2016-2018 svěří pod její vedení, ale také jde implicitně o výraz toho, co si spojenci myslí o procesech na českém ministerstvu.
Z jeho strany následovala pomsta v podobě vypovězení memoranda s AZB, provedená plk. Stehlíkem. Formálně vysvětlovaná mimo jiné „nedodáním" dávno dodaných informací, ovšem ministr sám se netají tím, že jde prostě o mstu. Na interpelaci poslankyně Jany Černochové totiž odpověděl, že klade AZB za vinu právě to, že přes odmítavé stanovisko jeho resortu se přihlásila k předsednictví CIOR. Samozřejmě jde o diletantskou chybu, protože ministerstvo obrany nemá vůbec žádné právo vydávat vůči AZB a CIOR jakékoli doporučení a dle zápisu z jednání NRFC a CIOR to deklaroval generál Adam. Ostatně ve vlastních materiálech ministerstva obrany a generálního štábu se uvádí, že AZB je samostatný právní subjekt a může se předsednictví ujmout sama. Celou dobu se přeci jednalo o podpoře českého předsednictví ve smyslu podpory českých reprezentantů z AZB.
Další důvody vypovězení memoranda udal přímo v dopise oznamujícím tento krok ministerstva státní tajemník Petr Vančura: „...snaží se (AZB) zasahovat do kompetencí ministerstva, klamavě v té souvislosti informuje o podstatných skutečnostech přímo ministra obrany a nadto se snaží dosáhnout toho, aby ministerstvo přebralo v rozporu s čI.IV. odst. 1 memoranda povinnosti, které vyplývají z různých aktivit AZB právě a pouze pro tento spolek (viz aktivity související s předsednictvím CIOR)". To jsou samozřejmě naprosto absurdní obvinění...
Už proto, že podle tohoto výkladu tedy bývalo nemělo ministerstvo vůbec participovat na brněnském kongresu. A také proto, že zástupce AZB, když se později s ministrem setkal, mu nabídl pouze zaslání podkladů, které měl k dispozici. A stojí si za tím, že mu nic klamného nedodal - dvě protichůdné informační zprávy, první s brutálně nadhodnoceným rozpočtem, adresoval ministrovi generální štáb!
Resumé
Ze všech těchto „příhod", které jsou naštěstí písemně zdokumentovány, plyne zjištění, že levá ruka (ministerstvo) neví, co dělá pravá (gen. štáb), což tedy samo o sobě samozřejmě vůbec není překvapivé zjištění. Možná se to celé někdo snažil ukočírovat, ale vymklo se mu to z rukou. Anebo, což vůbec není nepravděpodobné, všichni rozjeli své taktizování, a když už si mnuli ruce, jak se v něm tentokráte protnuli, tak se jim to vzápětí zase parádně rozjelo.
Motivy armády jsou poměrně zřejmé – hlavně si ulehčit práci a současně nepodpořit nic, z čeho roste síla těch, kdo aktivně prosazují zájmy Aktivní zálohy, zde AZB. Zatímco asi generál Baloun jako vyslanec u NATO hledal cestu podpory předsednictví NRFC a CIOR upřímně, v bruselském prostředí na úrovni, tak v přítmí chodeb generálního štábu na Vítězném náměstí se zájem předstíral a konalo tak, aby se urvalo konečně jedno vítězství nad tím dotěrným nechtěným dítětem – Aktivní zálohou. Kdyby v budově na kopci seděl osvícený zorientovaný ministr, nemohly by laciné triky uspět, jenže sedí tam Stropnický, který nedávno na svém facebooku sám upozornil, že v tom prostě lítá.
Motivy ministerstva? Připusťme na chvíli, že Stropnický na nás svoji dezorientaci jen hraje. Třeba sám nechtěl podpořit české předsednictví CIOR, a tak zaúkoloval plk. Stehlíka ke zpochybnění AZB a současně nařídil generálu Pavlovi, aby přepsal informační zprávu. ...Ne, ne, ne – to si představit nejde, už proto, že mezi těmihle dvěma nepanovala vřelá nálada a generál Pavel se – s vidinou odchodu do čela Vojenského výboru NATO – Stropnickému vzepřel v mnoha zásadnějších otázkách. Poslední, v čem by mu měl vyhovět, byla tato záležitost, zvlášť když s ní byl konfrontován ve své roli
právě dnes. To je mnohem pravděpodobnější, že se sám stal obětí intrik podřízených, jakkoli i tomu lze těžko věřit. Na druhé straně, Petr Pavel se skoro programově vyhýbal otázkám AZ po celou dobu ve funkci.
A co plukovník Stehlík? Kdyby to býval spunktoval sám ministr, jistě by jej pak zaúkoloval. Nebo se snad v plukovníkovi nezapře, že nosí uniformu, takže se do hry zapojil na popud některého z kamarádů ve zbrani na generálním štábu? A byl to on, kdo pomohl zmanipulovat ministra? Bohužel, tak jako v řadě jiných záležitostí, postoje a konání pana plukovníka jsou od jeho nástupu do funkce nesrozumitelné. Neméně zmatečné je konání generála Adama, z jehož původní prezentace a kladného doporučení se zdá, že ač nemá AZ, natož AZB, rád, ztotožnil se minimálně na počátku s návrhy generála Balouna. Nakonec v tom ale mohou figurovat i docela jiné osoby, tahle detektivka se zkrátka neřídí desaterem pátera Knoxe.
Co je víme – touto kauzou se již druhé jednání zabýval poslanecký výbor pro obranu. A podle zpráv z něj byli zástupci generálního štábu i ministerského odboru pro válečné veterány pořádně grilováni. Zamotávají se do vlastních fabulací a budou muset ještě leccos vysvětlovat. Doufejme, že toto selhání na všech stranách neprojde bez vyvození důsledků. A Asociaci záložních brigád nezbývá než popřát, aby předsednictví zvládla, podpořil ji dostatek sponzorů a nelétaly jí pod nohy klacky metané rozčilenými ministerskými úředníky a armádními důstojníky, kteří si zas pro jednou utrhli pořádnou ostudu. V neposlední řadě z toho plyne varování pro organizace, které by se chtěly s ministerstvem družit: Pro dobrotu na žebrotu.
