Překonej sám (sama) sebe na vojenských bězích a pochodech. Nábor do „repre týmu“ Spolku VLČÍ MÁKY.
Jak a proč začal náš tým fungovat
Myšlenka na sportovní reprezentační družstvo se zrodila už v době, kdy se Spolek VLČÍ MÁKY teprve zakládal. S naší předsedkyní Mirkou Paškovou jsme seděli v baru a probírali naše vize, co a jak bude fungovat a tak, ani už nevím, jak jsme se zrovna dostali k tomu, že budeme mít i sportovní družstvo, ale myšlenka se nám zalíbila, i když už tehdy jsem cítil, že mě to bude stát velmi mnoho potu, dřiny a bolesti.
V té době se nabízel úplně první ročník extrémního překážkového běhu ARMYRUN, jehož pořadatelé nám vyšli maximálně vstříc. Koncepce byla taková, že nám přidělí volňásky a my místo startovného odvedeme symbolické částky na činnost spolku. A samozřejmě v místě startu/cíle rozvineme info stánek.
Záhy jsme se s naší předsedkyní začali hecovat a hledat, jakých dalších akcí se zúčastnit. Hlavně takových běhů a pochodů, kterých se masivně účastní i vojáci, takže „repre tým Máků“ by s nimi mohl v terénu hovořit o jejich problémech, vyměnit si kontakty atd. Přišel tak na řadu Memoriál československých parašutistů, což je 70 km pochod („chrudimská sedmdesátka“). A pak následovaly další military pochody.
Nejlepší vzpomínky i vystřízlivění
Náš první ARMYRUN byl v roce 2014 byl v Černé v Pošumaví, trať kterou jsme běželi, měřila 10 km a ani už nevím, kolik překážek čítala - mohlo jich být tak 15, vůbec jsem neměl tušení ani já a ani kamarádi, které jsem na to tehdy zlákal. Do cíle dobíhaly postavy celé vyřízené a od bláta.
Velmi si dodnes ceníme finančního daru od organizátorů a také daru od Klubu vojenské historické techniky z Plzně (Jeep club) – celkem se vybralo okolo 30ti tisíc, kterými jsme podpořili přítelkyni a malou dcerku po zesnulém příslušníkovi 43. výsadkového praporu, který zahynul při tragické dopravní nehodě cestou na cvičení.
To jsme ještě netušili, že nás čekají ještě daleko náročnější ARMYRUNy. Ten nejextrémnější jsme běželi o několik let později na Ještědu – 16 km, 60 překážek a celkem jsme na té trati nastoupali cca 1100 výškových metrů, takže to byl záhul jako prase, když se derete unavení a zmáčení od bahna po lyžařské sjezdovce nahoru.
Jedna ze zásad našeho týmu od samého počátku zní, že se navzájem podržíme, počkáme, pokud potřebuje pomoc kdokoli další na trati, jsme tam i pro něj. Jistým negativem těchto závodů, ať jde o ARMYRUN, Spartan Race, Gladiator Race a další, totiž je, že se za ta léta tak trochu „profesionalizovaly“ – nastupují do nich nabušené týmy reprezentují fitness centra, které chtějí uspět. Pro „Máky“ to je otázka účasti, propagace problematiky novodobých válečných veteránů.
Ale zpět k pozitivním zážitkům… Obzvláště jsme si to užívali, když se ARMYRUN běhal ve vojenském újezdu Březina u Vyškova, běželo se zčásti po armádní překážkové dráze, kde běžně trénují naši vojáci, a právě oni dělali na těchto překážkách dozor a patřičně nás drilovali a popoháněli, jako bychom tam byli opravdu naostro.
Minulý rok převzal ARMYRUN nový majitel – organizátor, a tak trochu bylo znát, že obměnil i tým dobrovolníků dozorujících na překážkách, polevil na pravidlech. Mimo jiné to vypadá, že ve Vyškově se letos už nepoběží, prý kvůli nízké atraktivitě u účastníků, což jsme tedy asi výjimkou. Ale uvidíme, čím nás organizátoři překvapí – dvou letošních termínů se účastníme.
Rozšíření o účast na extrémních pochodech
Kromě extrémních překážkových běhů jsme si postupem času značně oblíbili i dálkové pochody s vojenskou tématikou. První pro nás byl onen Memoriál československých parašutistů pořádaný 43. výsadkovým praporem, kde jsme byli prvně v roce 2016.
Nikdy jsem do té doby nešel takovou štreku a snad nikdo z nás, šlo se to na dvě etapy po 35 km, mezi kterými byl „odpočinek“. Člověk po tom odpočinku měl trochu problém se zase rozhýbat, docela jsme tehdy tu první etapu hnali, abychom ušetřili čas na „regeneraci“. K úspěšnému absolvování bylo nutné ujít celých 70 km v čistém čase 16ti hodin, my to zvládli za 15 hodin a 15 minut.
Ne všichni účastníci to zvládli, křeče, vysílení, vyvrknuté kotníky, občas se i nějaké družstvo trochu ztratilo. V roce 2017 jsme šli tento pochod znovu a Chrudimáci ku příležitosti výročí založení výsadkových vojsk značně přitvrdili, takže družstva směla být jen dvoučlenná stejně jako v případě paraskupiny Tungsten, na počest jejíhož chybného výsadku z roku 1944 celých 100 km od cíle se memoriál koná. Ti muži museli tehdy ve sněhu, mrazu a v nepřátelském území tuto vzdálenost překonat.
Časový limit byl navýšen na 20 hodin, ovšem části mapy získávali účastníci až v průběhu cesty, na kontrolních stanovištích se hlásili smluvenými hesly, část trasy byla totožná s tou historickou, mnoho míst na trase včetně přítomných pořadatelů bylo stylizováno do reálných historických postav, takže nešlo jen o pochod, ale téměř by šlo hovořit o LARPu (věrné simulaci).
Ovšem také jsme začali absolvovat i mnohem méně náročné pochody, zejména z organizační dílny Pochodnického spolku, se kterým jednáme ohledne bližší spolupráce. Pochody se nejčastěji pořádaly v Orlických horách, jako třeba „Pochod Finanční stráže RČS“, noční „Pochod cti a odvahy“ po československém pohraničním opevnění nebo „Mírovský Pochod“, který se šel od tamní věznice na hrad Bouzov a zpět. V letošním roce máme za sebou „Podzemní pochod“ dělostřeleckou tvrzí Bouda. Většinou na těchto pochodech je možnost zvolit si krátkou či dlouhou trasu, takže mohou jít i rodiny s dětmi.
Přidejte se taky do týmu – vyberte si akce v roce 2018 a užijte si je se skvělou partou.
Co nás dál čeká tento rok? Kromě účasti na dvou bězích ARMYRUNu chceme absolvovat celou řadu pochodů, stačí se mrknout na web www.armypochody.cz - nepůjdeme všechny, ale určitě většinu bychom rádi zvládli.
Za těch několik let jsme už pevně sehraný tým, navzájem si pomáháme a podporujeme se, když máme někde během pochodu slabou chvilku, tak nikoho nenecháme v prachu za sebou. V tom je právě naše síla, v té soudržnosti. A stejně tak nezáleží na tom, zda se někdo chce/může zúčastnit jen jedné akce za rok, nebo celé série. Případně kratší/delší verze. Ostatně, hledáme i dobrovolníky na info stánek Spolku VLČÍ MÁKY, který můžeme umístit na některých akcích.
V nejbližších měsících plánujeme účast na:
2.6. „Po stopách krále Šumavy“, Olšina, volitelné trasy 10/21/34 km
16.6. „Pochod mezi hrady“, Kokořín, volitelné trasy 15/25 km
30.6. „Po stopách 22. výsadkové brigády“, UVZ Hmary (okr. Prostějov)
6.7. „Pochod finanční stráže RČS“, Horní Lipka, volitelné trasy 17/25 km
18.8. „Partyzánský pochod“, bližší info teprve bude
a další pochody až v září.
Obecně se dobrovolníci spolku, i ti „neběhající a nechodící“, účastní různých dní s armádou, třeba Tankový den v Lešanech, Bahna, Vlkošské dny vojenských tradic ad.
A proč to vlastně všechno děláme a vy můžete s námi? Na těchto akcích se hojně vyskytují mezi účastníky právě vojáci, policisté a další, kterým jsme připraveni pomáhat, když se dostanou do životních problémů, ať už v souvislosti se službou (zejména), tak jakýmkoli jiným děním osudu. A abychom jim mohli pomáhat, musejí vědět, že tu jsme, že se na nás mohou obrátit. A opačně, my musíme naslouchat jejich názorům.
Tak jestli to chcete s námi zkusit, napište na houba01@seznam.cz.
PS: Zbrusu nová kampaň a FB stránka "Po stopách hrdinů"
Občas jsme se na pochodech potkávali s Jakubem Engelmajerem, který dlouhodobě podporuje Spolek VLČÍ MÁKY, resp. jeho konkrétní klienty, finančně i velmi velkoryse materiálně. Jakub je ale trekař, se kterým se nemůžeme srovnávat, mimo jiné už obešel hranice republiky.
Když Jakub přemýšlel, jak by mohl více pomoci, rozhodl se sám ujít 750 km po červené značce napříč Slovenskem (a místy i Českem) - této trase se říká "Cesta hrdinů SNP". Jakub vyrazí v druhé polovině května. Samozřejmě se k němu může kdokoli přidat třeba jen na symbolických pár kiláků.
A během celé té anabáze bude Jakub propagovat problematiku válečných veteránů a taky získávat na sbírkové konto finance, které se pak rozdělí na třetiny - pro dva stávající klienty spolku a jednoho "neznámého budoucího", kteří utrpěli služební úraz, jenž však nebyl řádně odškodněn.
Ale o tom všem se jistě tady na portálu www.ozbrojeneslozky.cz a v dalších médiích už brzy dočtete, zatím se zaháčkujte na https://www.facebook.com/postopachhrdinu/.
Autor: Vojta "Houba" Slavík, vedoucí dobrovolník "repre týmu Máků"
