Airbusy z „vládní letky“ mimo provoz kvůli velké servisní prohlídce
Každé letadlo musí na pravidelné prohlídky, tzv. checky, které se liší svojí hloubkou a celkovou náročností. Jsou označovány písmeny A až D, přičemž D-Check je nejdůkladnější. Na sklonku ledna 2019 na něj po dvanácti letech služby nastoupil první ze dvou letounů A319CJ sloužících na 24. základně dopravního letectva ve Kbelích. Druhý letoun poputuje na hloubkovou kontrolu v srpnu tohoto roku.
Naše vojenské letectvo disponuje dvěma Airbusy, které se liší vnitřním uspořádáním, a tedy i kapacitou. Prohlídku jako první podstoupil ten luxusnější, se dvěma salónky, kterým nejčastěji létají členové vlády a prezident. Jeho mladší „bratříček“ má vyšší přepravní kapacitu a nejčastěji přepravuje podnikatelské delegace, ale i vojáky do misí.
Podle počtu odlétaných hodin se provádějí typy kontrol jako A-Check či C-Check. Základní A-Checky si provádí AČR sama – jedná se o tzv. Line Maintenance. Podporu v podobě podkladů k těmto checkům dostává od české společnosti Glomex MS, který koordinoval již 6 z nich. Naproti tomu D-Check coby generální oprava probíhá v závislosti na době provozu a typu letounu. V případě A319 jde o dvanáctiletou prohlídku – tzv. 12YE Check – a probíhá v Hamburku.
Co obnáší kontrola stovek tisíc součástek
Provádí se skoro tisíc „tasků“, což jsou kontroly konkrétní funkcionality nebo technologického celku, jež zahrnuje buď několik jednoduchých součástek nebo, v případě motoru či podvozku, několik tisíc součástek. Celkově se tedy dá říct, že D-Check zahrnuje kontrolu několika set tisíc součástek. Obvykle to trvá 6 až 8 týdnů, nicméně při odhalení nedostatků a závad mohou vzniknout další dodatečné práce a výsledná oprava se může prodloužit o další týdny.
Když jde vše dobře, zabere D-Check i tak bezmála 20 tisíc normohodin práce. Pracuje se proto standardně na dvě denní směny, v případě skluzu se přidává i noční směna. V jedné chvíli pracuje přímo na letounu 10 až 15 techniků, další desítky dále pracují na jednotlivých již demontovaných komponentech v dílnách a specializovaných testovacích pracovištích v zázemí. To vše poskytuje Lufthansa Technik AG, která disponuje několika obrovskými VIP hangáry, které umožňují současné „garážování“ několika letounů různé velikosti, od „malých“ A319/320, až po velké A380 či B747.
Současně jsou na místě přítomni dozorující inženýři z AČR a specialisté z Glomex MS. Tato společnost je smluvním partnerem Ministerstva obrany pro komplexní zabezpečení provozu letounů A319CJ a Jak-40. Tento závazek zahrnuje nejen zajištění všech prací těžké údržby, ale i dodávku náhradních dílů a zajištění jejich výměn, zabezpečení generálních oprav a mimořádných oprav, inženýringu, aktualizované technické dokumentace, výcviku letového a pozemního personálu, dodávky softwarových databází letounů.
Specialista společnosti Glomex MS Lukáš Dědina dále upřesňuje, co vše je třeba zařídit v případě velkého D-Checku:
„Naplánování a provedení 12YE je jak z hlediska uživatele, tak z pohledu poskytovatele nesmírně složitou záležitostí. Celý projekt se zahajuje s minimálně ročním předstihem důkladnou přípravou zahrnující naplánování vhodného termínu vyhovující uživateli. Příprava dále zahrnuje kontrolu mandatorního obsahu „checků“, včetně doplnění dodatečných prací požadovaných uživatelem a stanovení podrobného harmonogramu prací. Dále je potřeba zabezpečit (objednat a doručit) požadovaný spotřební materiál a náhradní díly k provedení prací. Samotné provádění kontroly se nikdy neobejde bez problémů a vyžaduje důslednou koordinaci mezi uživatelem a poskytovatelem, přijímání dodatečných rozhodnutí o vícepracích a objednávání dalších dílů. Celá anabáze je zakončena důkladnou výstupní kontrolou a testovacím letem, vše je důkladně zadokumentováno.“
Promarněná příležitost k modernizaci
S ohledem na to, že při D-Checku zabere jen kompletní odstrojení letounu dva týdny, je škoda, že Ministerstvo obrany nespojilo dvanáctiletý D-Check i s modernizací interiérů. Současné vybavení letounů je poplatné době jejich výroby.
Chybí v nich internetové připojení na palubě prostřednictvím Wi-Fi, stávající zábavní systém je morálně i technicky zastaralý (moderní systémy umožňují každému cestujícímu vybrat si typ zábavy podle vlastního výběru – hudba, film, TV, rozhlas, audioknihy atd.) na obrazovce umístěné v opěradle sedadel, což u „vládních speciálů“ chybí. Problémem je rovněž vybavení interiéru kabiny cestujících, včetně VIP sekce (sedadla, stolečky, ostění). Vybavení a jeho design je již zastaralý a opotřebovaný. Rozložení kabiny již také nevyhovuje požadavkům a zkušenostem získaným při provozu. Alespoň sedačky a celý prostor kabiny cestujících a kokpitu byly vyčištěny a koberce v kabině cestujících kompletně vyměněny.
Od věci by nebyla ani příprava pro použití modernějších PTU – Patient Transport Unit, které umožňují letoun během několika hodin změnit na „létající JIPku“ pro přepravu vojáků z misí, ale i civilistů – počínaje pacienty v kritickém stavu ze zahraničních destinací s nedostatečnou lékařskou péčí, konče novorozenci s akutním selháním dýchání a krevního oběhu třeba jen z Ostravy do specializovaného centra v Praze.
„Při plánování rozsahu 12Y checku byla do seznamu prací přidána i revize připojení stávajících PTU k palubním systémům letounu. V této souvislosti byl uživatel upozorněn, že tato PTU již nevyhovují inovovaným normám mezinárodních leteckých předpisů na bezpečnost letecké přepravy. V důsledku toho tyto PTU přestal výrobce – Lufthansa Technik AG – vyrábět, a po uplynutí mandatorní desetileté lhůty i dodávat náhradní díly. Místo toho vyvinul moderní verzi PTU (PTU NG), jež nejenže vyhovuje již zmíněným předpisům, ale je technicky tak vylepšená, že zkracuje dobu instalace na palubě letounu, neboť při použití modulárních dílů není třeba například demontovat téměř celé palubní WC tak, jak je tomu nyní,“ vysvětluje Lukáš Dědina.
Pokud by se bývaly spojily D-Checky s modernizacemi, ušetřily by se týdny času a s nimi desítky miliónů korun. Bohužel, vláda tyto investice do stárnoucích Airbusů zatím odkládá. Vyjdou totiž na zhruba 600 miliónů korun a letouny by odstavily z provozu až na půl roku. Pokud vás nyní napadá, zda by nebylo lepší stávající letouny odprodat a rovnou koupit nové, tak bohužel tak snadné to není. Kromě toho, že nový srovnatelný letoun by byl investicí, s níž český rozpočet na obranu jen tak počítat nebude, je třeba vzít v potaz, že tyto letouny jsou v komerční sféře aerolinek prakticky neprodejné. Jelikož jsou vedeny coby vojenské, nelze na ně už nikdy získat civilní povolení k provozu. Tudíž je musí česká armáda „dolétat“. Jako o takové je tedy třeba se o ně starat.
Foto zdroj: www.army.cz
