Lvíček Míra a jeho působení na misích pohledem příslušníka CIMIC-PSYOPS AČR.
Plyšový Lvíček Míra je opravdu fenomén. Nedávno jsme jeho již pětiletý život představili formou interview s jeho duchovním otcem, nyní jsme položili několik otázek Martinu K, který slouží ve 103. centru CIMIC-PSYOPS a zná přínos Míry z pohledu vojenského profesionála, který je v tuto chvíli nasazený v misi.
Co je náplní CIMIC-PSYOPS v Afghánistánu?
PSYOPS (pozn. psychologické operace) AČR do Afghánistánu momentálně nevysílá, i když tady koaliční partneři naše protějšky mají a spolupracujeme s nimi. CIMIC (pozn. civilně-vojenská spolupráce) je už ale využíván velice často a pravidelně. Jde o nástroj, jehož úkolem je především podpora mise velitele a rekonstrukce oblasti, což je podmíněno i neustálým monitorováním a analýzou situace v prostoru odpovědnosti.
Zjednodušeně lze říci, že jde o konkrétní navázání vztahů a komunikace s místním obyvatelstvem, za účelem zmírnění negativních následků vojenských činností na jejich životy a podpořit jejich pozitivní vnímání našich jednotek. V praxi jde například o realizaci projektů, jako jsou třeba výstavba studen, darování školních potřeb, a podobně. Osobní kontakt je velice důležitý při budování vztahů, proto se setkáváme s představiteli vesnic při častých návštěvách, nebo při svolání místní shury, kde řešíme případné problémy či těžkosti místních.
Mohu potvrdit, že tato činnost, která jde ruku v ruce s přátelským jednáním Čechů, výrazně mění chování místních vůči českým jednotkám. Tam, kde předtím házeli kameny, nás teď přátelsky zdraví a nebojí se s námi mluvit. Nyní se v našem prostoru odpovědnosti nachází jen opravdu malé množství vesnic s negativní náladou.
Je Lvíček Míra v tomto směru nějak nápomocen?
Sbírky Lvíčka Míry jsou tady v Afghanistánu velice důležitým a ceněným prostředkem pro zlepšování a prohlubování vztahů s místní populací. K tomuto samozřejmě slouží i projekty CIMIC (tzv. Projekty rychlého dopadu), které jsou financovány z rozpočtu Armády ČR. Ale humanitární pomoc Lvíčka Míry, a to ať ve formě sbírky zdravotnických potřeb, školních pomůcek, apod., pochází přímo od občanů České republiky, kteří chtějí pomoci afghánskému lidu.
Já v tomto případě sloužím jen jako prostředník, který tuto pomoc předává. A nutno říci, že si afghánci této formy pomoci nesmírně váží. Je to pro ně hodně osobní. Tady je pro ně každodenním chlebem potkávat cizí vojáky, ale to, že se o jejich osudy zajímají i obyčejní lidé tisícovky kilometrů daleko, je většinou překvapí.
Vojáky většinou zajímá změna, která je hmatatelná, nebo zcela evidentní. Proto jsou možná pro některé takové sbírky zbytečné, protože nevidí daný efekt okamžitě. Proces získávání důvěry místních je totiž často velmi zdlouhavý a především křehký. Výsledkem ale může být situace, kdy nás budou místní vítat a sami nás upozorňovat na nebezpečí.
Jaké úkoly aktuálně Lvíček Míra plní?
Lvíček Míra je teď v Africe a co vím, má se tam dobře. Sbírka, která je tady v Afghánistánu, přicestovala bez Míry, ale už proběhla první distribuce školních pomůcek do jedné střední školy a další budou hned vzápětí. Také jsme od Lvíčka Míry obdrželi zdravotnický materiál, který poputuje do vybraných místních klinik.
Máš nějaké vize a nápady na jeho další uplatnění?
Jak jsem řekl, já jsem jenom prostředník mezi dobrými lidmi z České republiky a dobrými lidmi Afghánistánu. Lvíček Míra stojí a padá na odhodlání a dobročinnosti obyčejných lidí, kteří tento projekt podporují a záleží jen na nich, kam se posune dál.
