„Policista při honičce zastřelil ženu, až napotřetí ho inspekce po letech obvinila.“ A to má být jako dobře?!
Tento titulek se dnes objevil na Novinkách a iDnes. Články vítězně hlásají, že po více než třech letech a dvojnásobném výroku inspekce, že policista nechyboval, si nakonec matka zesnulé dívky prosadila svou. Totiž že policista nese vinu za smrt její dcery, která se zřejmě čirou náhodou skrývala na zadním sedadle kradeného vozu řízeného zfetovaným mladíkem, který byl již 20x stíhán za majetkovou a násilnou trestnou činnost.
Na ten případ si jistě všichni pamatují. Policejních hlídka chtěla kradený vůz zastavit, řidič ale začal ujíždět. Na Strakonické to vzal protisměrem, naboural policejní vůz a namířil si to proti jednomu z policistů. Tomu v tu chvíli nezbývalo, než použít zbraň. Střílel na spodní část vozu – už to vypovídá o tom, že nechtěl, ani v tak krajní situaci, řidiče usmrtit. (Bylo by zajímavé sledovat vývoj, kdyby to býval učinil.) Nu ale tak tedy střely zasáhly dívku, která se schovávala vzadu. A o níž policista nevěděl. Inspekce teď ovšem přehodnotila názor – měl o ní vědět, protože v době probíhající honičky se měl do stíhaného vozu při souběžné jízdě pořádně podívat, zda tam někdo není. Absurdní? Jistě!
Dejme tomu, nemusela by tam být dívka, která se kamarádí s feťákem a zlodějem, mohla tam být třeba dívka, kterou dotyčný unesl, svázal, hodil na zadní sedadla. S tím rozdílem, že ta unesená by se ze všech sil snažila dát policii o své přítomnosti vědět, kdežto tato se před ní úmyslně skrývala. Co čekala? Že její kamarád policistu úspěšně přejede a pak jí nezpozorovanou vysadí před domem? Ta dotyčná byla spolupachatelka, místo aby se pokusila kamaráda zastavit, tak se schovávala. Nejednala správně a ani moc nepřemýšlela (typický kandidát Darwinovy ceny).
Nicméně, to není třeba brát v potaz. I kdyby se v takovém voze nacházela unesená osoba a zemřela po zásahu policejní kulkou, tak by to bylo sice smutné, pořád by to ale nic neměnilo na tom, že policista nechyboval a vrahem je řidič. Zaprvé – policistovi šlo o život. Zadruhé – šlo o život jakémukoli dalšímu účastníku silničního provozu, protože zdrogovaný řidič s nohou na plynu by velmi pravděpodobně srazil nějaký jiný vůz nebo chodce. Nebo by to po chvíli napálil do stromu a usmrtil sebe a zase i spolujezdkyni. Tohle zkrátka nebyla situace typu win-win.
V Americe a mnoha dalších státech by to bylo jednoznačné, řidič by šel bručet nejen za pokus o vraždu policisty, ale také a právě za vraždu spolujezdkyně. Jenže tento šmejd – Václav Hlinovský – pak odešel od soudu, vzdor svému pestrému rejstříku a závažnosti toho, co spáchal, pouze s podmínkou za řízení pod vlivem drog. Kdežto policista Jiří T. byl přes tři roky popotahován inspekcí, odešel od policie a nyní čelí obvinění, že dívku, která nechala kamaráda usilovat o jeho život, z nedbalosti usmrtil.
Matka té dívky a její advokát Jan Salmon by se měli stydět. To kvůli takovým, spolu s nimi alibistickým státním zástupcům, poddajným vyšetřovatelům a slabým soudcům, je česká policie tam, kde je. Že se totiž na podobné neblahé zkušenosti vymlouvá, když má rázně zasáhnout jindy (třeba v Brodě). Ano, teď je pochopitelné, proč se policisté bojí střílet na nebezpečné pachatele, kteří ohrožují je samé a nevinné občany.
Všichni si poslední rok všímáme, jak se velení staví za své policisty ve Státech, kteří občas zastřelí nějakého černocha opravdu na hraně. Z extrému do extrému – u nás jsou vláčeni bahnem za zásah, který byl absolutně v pořádku. Proti tomu bychom se měli rázně postavit.
