Ukrajinská krize a pokračující studená válka: díl 3 – konečně suverénní stát?
Je až neuvěřitelné, jak se ve vztahu k dění na Ukrajině už přes rok štěpí česká veřejnost na dva těžko smiřitelné tábory. Ve vší té mediální záplavě a propagandě ustupují fakta do pozadí. Kdo jsou vlastně Ukrajinci? Co formovalo jejich stát? Jak probíhal aktuální konflikt? Tento nový seriál se pokusí to vše připomenout...
Novodobý vývoj na Ukrajině – Janukovyč, Juščenko, Tymošenková...
S pádem železné opony došlo roku 1990 nejprve k vyhlášení svrchovanosti Ukrajinské SSR a v roce dalším – v rámci rozpadu SSSR – k vyhlášení plné nezávislosti Ukrajinské republiky. V 90. letech se ovšem zemi ekonomicky nedařilo, vlády byly nestabilní. Od roku 1994 byl prezidentem Leonid Kučma, silně prorusky orientovaný, avšak s těsnou podporou 52 % voličů. Za jeho vlády dobíhaly spory o dělení majetku, zvláště loďstva, s Ruskem.
Foto: Dnešní politické dělení Ukrajiny (zdroj WIKIMEDIA.ORG)
Rok 1994 je ovšem důležitý i z jiného důvodu, a tím je jaderné odzbrojení Ukrajiny. Na jejím území se vyskytovalo 130 raket UR-100NU, 46 železničních komplexů RT-23 Moloděc, 19 strategických bombardérů Tu-160 a 27 kusů Tu-95. Výměnou za to, že se jich Ukrajina vzdá, bylo podepsáno memorandum o zárukách bezpečnosti, kterým USA, Rusko a Británie zaručily Ukrajině teritoriální celistvost. Dnes víme, že šlo evidentně o cár papíru – je s podivem, že to Obamovi a Cameronovi nikdo neomlacuje o hlavu.
Pozdější dobu už netřeba připomínat podrobně – na přelomu tisíciletí byl krátce premiérem Viktor Juščenko. Z funkce jej sesadila komunistická opozice a těžařská lobby. Na postu předsedy vlády jej vystřídal Viktor Janukovyč, avšak Juščenko se nevzdával a v roce 2004 kandidoval na prezidenta. To je moment, který se vryl do paměti i českým občanům, protože Juščenko byl prokazatelně otráven dioxiny, což je patrné na jeho zohyzděné tváři.
Dlužno připomenout, že tato otrava byla diagnostikována rakouskými lékaři, do jejichž péče se Juščenko uchýlil, zatímco ukrajinská prokuratura (a propaganda) otravu popřela. Výsledky prezidentských voleb byly velmi těsné. S mírným náskokem zvítězil Janukovyč a podezření z manipulace hlasování vedlo k Oranžové revoluci, což potvrdil i Nejvyšší soud Ukrajiny a při opakování voleb se vítězem stal proevropský kandidát s 52 %.
Zde si povšimněte opakování poměru 52 %, sic ve prospěch druhé strany. Není a snad ani nikdy nebylo pochyb, že ukrajinská společnost je v tomto směru rozdělena prakticky na dvě stejné poloviny. Je nutné také dodat, že Juščenkovi se nijak zvlášť nedařilo (ekonomicky, v boji proti korupci), on i jeho strana pak ztráceli podporu, až v dalších prezidentských volbách vypadl v prvním kole s 5% podporou. Větší podpory dosahoval jen na území Haliče, ta byla možná odměnou za to, že vyznamenal některé banderovské bojovníky.
K moci se roku 2010 vrátil Viktor Janukovyč, stačilo mu 49 % voličských hlasů. Jedná se o recidivistu (poprvé byl odsouzen za krádeže, podruhé patrně za znásilnění – podklady se z ukrajinských archivů podezřele ztrácejí), poté náhle zmoudřel a jako elektrikář v roce 1980 získal dokonce titul inženýra (patrně díky spolupráci s tajnou službou). Především jej ale roku 1996 jmenoval gubernátorem Doněcké oblasti prezident Kučma.
Foto: Janukovyč se pokusil zbavit protikandidáta Juščenka otravou dioxiny (zdroj CESKATELEVIZE.CZ)
Vraťme se ale k jeho vítězství v prezidentských volbách 2010 – to tentokrát odmítla uznat dřívější hvězda Oranžové revoluce Tymošenková a požádala o přezkum Nejvyšší soud, který pak skutečně platnost výsledků voleb pozastavil. Z nejasného důvodu však Tymošenková záhy svou žádost stáhla. Nebylo jí to nic platné, o rok a půl později ji soud poslal na sedm let za mříže, a sice za vyjednání nevýhodných podmínek dodávek ruského plynu (těžko říci, zda lze s Ruskem vůbec vyjednat dodávky výhodné).
Vraťme se ale v prezidentování Janukovyče – zpočátku nebylo takovým strašákem, neboť jeho první zahraniční cesta vedla do Bruselu. Na druhé straně stáhl žádost Ukrajiny o vstup do NATO. Přestal být naprosto čitelný z hlediska vedení země – a když naprosto nečekaně odmával sbližování s Evropskou unií, byl z toho Euromajdan.
A tím budeme pokračovat v dalším díle, protože jak se zdá, mnoho lidí vlastně nezná pozadí jeho vzniku, pamatuje si až záběry z přestřelek v ulicích Kyjeva...
