Třaskavý plán rozvoje policie 2016-2020: Zoufalý, leč upřímný, křik o pomoc?! (1. část)
Že Policejní prezidium ČR předložilo plán rozvoje na další čtyři roky, a že se to některým politikům moc nelíbilo, jste z médií asi postřehli. Ovšem onen text, zejména tedy v první verzi, musí nutně znepokojit každého. Vybíráme pro vás z 58 stran to hlavní, můžete si přečíst jakousi recenzi oné policejní zprávy…
První a poté i celkový dojem z tohoto materiálu? ZOUFALÝ VÝKŘIK! S výjimkou úvodu upřímný, snad až moc otevřený, popis stavu PČR.
Armáda se v době vzniku své Bílé knihy o obraně také potácela už za hranou propasti, ale předložila koncepci, která svým vybroušeným formálním stylem zdaleka nenavozovala nějak trýznivé pocity. Kdežto při čtení policejního plánu (listopadová verze) se zdá, že jeho autory nikdo nenutil k opakovanému uhlazování zvolených formulací, takže si zachovávají razanci a naléhavost.
Ad. tedy úvod zprávy – ten prakticky nezmiňuje tradiční úkoly policie, ale apeluje na schopnost čelit aktuálním vnějším hrozbám. Je to poměrně logické – pakliže několik vlád po sobě bez okolků ignoruje, že policisté nemají kapacitu řešit běžnou kriminalitu, pak je třeba pohrozit jim, že policie tedy není schopna čelit ani rizikům, která dnes a denně straší občany z médií.
A to jsou terorismus, extremismus a kybernetické útoky, dále Islámský stát, krize na Ukrajině, v neposlední řadě drogová mafie a organizovaný zločin. Člověk si říká, zda takové vnější faktory nejsou starostí spíše zpravodajských služeb a armády, ale pravdou je, že když se důsledky zahraničních událostí přelijí k nám a policie nebude připravena, tak to bude masakr.
Autoři zprávy si neberou servítky, a tak třeba k migraci uvádějí, že „ať již legální či ilegální cestou k nám migrují lidé bez základního životního zajištění za účelem získání sociálních jistot a výdobytků západní společnosti.“ Člověka skoro napadne, že za tuto formulaci (o uprchlících, natož legitimních, nikde ani zmínka) by autorům v budoucnu mohlo hrozit stíhání podle novely připravované ministrem spravedlnosti Pelikánem. Ty motivy migrantů jsou samozřejmě trefně popsané, ale slyšeli jste kohokoli ze státního establishmentu to takhle natvrdo říct? Já tedy až teď policejní prezidium.
Vzápětí už ale zpráva upozorňuje i na domácí problémy a je s podivem, jak kriticky hodnotí omezené možnosti policie směrem ke dvěma mediálně nejdiskutovanějším událostem posledních let: „Bude lépe, když muniční sklady nebudou díky dostatečně dimenzované kontrole vybuchovat, než když je po jejich výbuchu nutné uvolňovat prostředky vyššího řádu.“ Zní to jako přiznání, že policie zanedbala dozor. A nutno podotknout, že to neodskákala ani tak ona, jako armáda, která šla následky žehlit a hlídat místo kapacitně omezené policie.
O několik stran dále se Vrbětice zmiňují opět s poznámkou pod čarou, která jako by byla žalováním, že existuje pravý viník, kterému to projde: „Došlo k požáru a výbuchu ve skladovém objektu v obci Vlachovice-Vrbětice v okrese Zlín, následně došlo k výbuchu dalšího skladu munice v tomto areálu. Objekty jsou od sebe vzdáleny cca 1 km a jsou pronajaty stejné společnosti.“ Vzkaz ukrytý v takové poznámce a zvláště její poslední větě, si nutně dešifruje každý. Jako by policie věděla, že to nebyla náhoda, ale měla problém to dokázat – ostatně v dalších částech zprávy zas a znovu opakuje, že jí chybí vyšetřovatelé, natož zkušení.
A druhá dodnes diskutovaná událost, která je hned v úvodu zprávy vypíchnuta: „Nikdo na světě nemůže občanům zaručit, že se nebudou opakovat Vrbětice nebo Uherský Brod.“ Autoři zprávy pak navazují souvětím, které lze číst tak, že adekvátní personál a prostředky by obětem takového řádění daly aspoň hypotetickou šanci, což je lepší, než stav, který v době incidentu panoval, tzn. bez šance…
To v tom textu nečtu proto, že jsem na to jako jedna z prvních upozornila, to tam prostě je - neschopnost policie zastavit v adekvátním čase aktivního střelce, který usmrtil osm náhodných občanů, je ve zprávě přímo spojena s nedostatečným vybavením policistů a také s jejich nedostatečnými počty, které vedou k nedostatečným dojezdovým časům: „V současnosti není policie schopná zajistit nepřetržitou dostupnost zásahových jednotek na území České republiky v dojezdových (doletových) časech do 2 hodin.“
Pro ilustraci „mělo 120 z celkem 521 obvodních a místních oddělení policie (tedy více než 28 %) ve stavu méně než patnáct policistů, což ve svém důsledku znamená, že tato oddělení nemohou zajistit 24hodinový provoz.“ Opravdu, politici přivedli policii do takto neakceschopného stavu. Za časů světové finanční krize by se to snad dalo ještě pochopit, ale proč v tom stavu zůstává (viz další odstavec) v době hospodářského růstu?! Vážení občané, berete to na vědomí? Totiž třetině z vás prostě policie nepřijede na pomoc v čase, kdy vám ještě efektivně pomoci může.
A pak se zpráva dotýká asi nejzásadnější záležitosti týkající se získávání nového personálu a jeho ochoty riskovat pro bezpečí občana život: „Přestože v posledních dvou letech došlo k navrácení části příjmu sníženého v letech minulých, současná výše příjmu (bez započtení inflace) stále nedosahuje nominální hodnoty příjmů před jejich poklesem. Při započtení inflace je propad ještě významnější.“
Konkrétně po započtení inflace mají policisté nyní stejně jako v roce 2004 a v roce 2011, kdežto mezi těmito lety jim příjmy stouply a pak zas prudce klesly. Rovněž resortní rozpočet je za Sobotkovy vlády (2014, 2015) stejný jako v letech 2004 a 2005! Stoupaly za ministrů Langra, Peciny a vrcholu dosáhly za Radka Johna. Kvůli krizi pak klesaly za Kubiceho a opět Peciny. Ale nejníže jsou a stagnují za Chovance…
Možná tenhle týpek vypadá, že má policii rád, protože se jí při všech kontroverzních incidentech zastává a při každé krizi jí ulehčí povoláním vojska od ochotného Stropnického, ale ve skutečnosti se nedokáže postavit Babišovi sedícímu na státní kase jako ropucha na prameni. To Babiš ostatně nechává totální zhroucení policie maskovat záskoky armády, které nařizuje na poradách v Čapím hnízdě Stropnickému. Oproti policii už armádě přidal, protože to hraje svému ministrovi. Bude mu na to veřejnost skákat ještě dlouho? Tady jde přeci o naši bezpečnost!
Zpět k návrhům policejního prezídia – v souhrnu chtějí během dalších čtyř let dosáhnout na minimální počty zabezpečující jakžtakž akceschopnost PČR. V tomto minimu požadují 1300 nových pro obvodní oddělení, výbavu balistikou a dlouhými zbraněmi, za což slibují dojezdové časy průměrně 10 minut a v družstvu 8 až 10 policistů. Že vám to na pocitu bezpečí moc nepřidá? A to jde přitom o cíl teprve na rok 2020.
Reálná potřeba je daleko vyšší, což autoři zprávy ilustrují na pouhém riziku, že se migranti povalí do Německa přes Slovensko a nás (což už je realita, zrovna včera slovenští celníci museli jeden vozů v pašerácké karavaně rozstřílet): „Nově zpracovaný krizový plán k migrační vlně velkého rozsahu, ve kterém se mj. předpokládá znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích (…) počítá s se silami 3655 policistů, 1513 vojáků Armády České republiky a generuje náklady ve výši 221 511 501,- Kč na časové období 30 dnů (!)“ Kdyby krize trvalo celou sezónu, přesáhnou náklady miliardu, takže Babiše by mohlo konečně klepnout.
Dál jde zpráva konkrétně po jednotlivých složkách policie, odhaluje, jaké jsou v nich personální nedostatky, dokonce zcela otevřeně přiznává, že policie nemá kapacity sama detekovat a objasňovat trestnou činnost, řeší pouze to, co jí občané sami udají, a to ještě jen z 95 % a navíc po lhůtách, které jí ukládá zákon, takže se po ní snadno vozí kdejaký obviněný a obžalovaný. Dokonce se tam najde přiznání paradoxu, že statistiky o trestné činnosti klesají proto, že na ni policie prostě vůbec nepřijde. Jinými slovy, že v našem státě ztrácíme kontrolu i pouhý přehled, co se zde vlastně děje.
Ale to si s dovolením nechám na 2. část tohoto článku, kde představím zbylé dvě třetiny obsahu zprávy Policejního prezídia ČR. Je to vskutku neradostné čtení. Vyplývá z něj, že policisté ve výkonu (a těch je asi 87 %) dělají vše, co je v jejich silách. Dělají 300 hodin přesčasů ročně sotva za plat zástupce vedoucího prodejny Lidl a veřejnost, která je přirozeně nespokojená, protože její všední potíže policie vůbec řešit nestíhá, za to policistům ještě plive do tváře. Policejní prezident nebo ministr vnitra se policistů zastávají i v případech, které jsou sporné – zasloužili by pár facek nikoli za to zastání, ale za to, že se na nic jiného nezmůžou.
